Kněžna a podkoní

13. listopad 2010 | 06.55 |

Vážně jsem chtěla jít na zahradu a něco tam udělat. Nelze, leje jako z konve a tak jsem se vrátila k nelibosti Danka, k sedla si, abych Vám nabídla jednu svou povídku. (Tak tohle jsem začala včera.)

Kněžna a podkoní.

7Bylo krásné srpnové odpoledne, já vím, že krásné bylo hlavně proto, že se mnou byla Kněžna. Šla vedle mne drobnými krůčky, sice mlčela ale to jen proto, že ani ona, ani já nevíme zda z tohohle začínajícho vztahu vykvete láska, nebo jen přátelství a možná to bude jen procházka jedné holky, velice hezké sedmnáctileté holky s jedním klukem, velice bláznivým klukem se kterým se snad vždycky dobře povídalo, ale to povídání zatím ještě nikdy nebylo na lesní pěšině  vyšlapané od mechu a trávy s kořeny doběla svítícími.

  "Mluv něco," vyzval jsem ji, protože zmkla jen co jsme vkročili mezi ty mohutné smrky. Mám rád barvu jejího hlasu, která musí příjemně znít tady v tom tichu, v šumění stromů a zpěvu ptáků.

  "Ale co?" Usmála se, plaše se na mne ze strany podívala a já si uvědomil, jak je krásná! Bože jak jen je krásná! Bylo mi z toho kraťoučkého pohledu jak by mi někdo zmáčkl to moje bláznivé srdce v dlaních, přesně tak to zabolelo. Byla tu touha zapamatovat si napořád jiskřičky v šedých očích, které mají temnější obroučky kolem panenek, úzké přibarvené obočí a světlé vlasy uprostřed rozčísnuté pěšinkou. Líbila se mi, moc se mi líbila, snad proto, že byla stejný tip jako ta druhá! Ta kterou dlouhé měsíce marně zaháním nezávaznými vztahy s děvčaty s neúnavným hledáním, kdo by se jí vyrovnal. - Každá má oči, ústa, ruce, nohy, vlasy a přece je to tak zvláštní jak jsou si rozdílné, - jako den a noc!

  Nechtěl jsem, aby poznala na co myslím proto jsem řekl. - "To je jedno, třeba to, co si dělala včera."4

  "Včera?" Zopakovala po mne. "Včera to jsme byli u jednoho kámoše."

Zasmála se a já se zamračil. Vždycky je někde nějakej kámoš, kterej mě dřív či později vyhodí ze sedla. Asi je to tím, že já si vybírám holky, které tak vášnivě rády jezdí na koních.

  Kněžna si všimla mlčení a snažila se vysvětit, - "Jeho žena měla narozky, tak nás všechny pozvala. Trochu se hrálo na kytaru, kdybys jen slyšel jak skvostně válí, - no prostě to  bylo fajn."

Kámoš! Ženatej kámoš! Opakuji si v duchu. "To znám, alespoň o pět let  starší a zkušený chlap! Co jsem pro tebe já?!!"

  Ale Kněžna mou zamlklost nevnímala, její hlásek mi vnikal do uší jako bzukot komára. - "Víš on je kovářem a je úžasně šikovnej, umí takový správňácký věci, to by ses nestačil divit. Vykove stejně dobře mříž, jako růži."

Konečně jsem se také usmál, ale byl to hořký úsměv.

- "Já nevykovu nic, přestože můj pradědeček byl kovářem. Já nevykovu nic, ani tu svou pitomou duši ne."

  "To přece nevadí," řekla rychle. "Ty přece umíš jinší věci a takhle nemluv! Duši máš krásnou, já tě slyšela hrát na kytaru, já slyšela tvý básničky a hezky kreslíš i zpíváš. Vážně se mi to moc líbí," snažila se mě přesvědčit, ale hned zase sklouzla ke svému ženatýmu kámošovi. "Já mám ráda folk a on má snad všechno co je a taky mám ráda country. Víš vždycky mě to dokáže přenýst k vodě, do lesů a tak. Já takhle chodím ráda, chodím a jen se dívám, lidi se už dneska neumějí dívat. U toho se musí mlčet, jinak z toho nic, ale vůbec nic není."

5Tak tohle je rande! Pomyslel jsem když přikyvuji na její vysvětlování. Tahle holka s country a folkem, tahle holka co miluje tremp, vodu a vůbec všechno! Ona ví co chce, já ne! - Dívky prý dospívají dříve jak kluci, asi jsem ještě jen kluk co hledá, ona už ne! Ona už zřejmě  našla sama sebe. hezká je, moc hezká! Jakej  vlastně já jsem doopravdy? - Co si o mně myslí, když svolila a přišla na tohle rande? co si představovala, co čekala? - Asi nebudu tak prázdnej, jak mi tvrdí táta a já ho za to nesnáším! Může vyplnit život hudba, kreslení, psaní veršíků a hltání knih? Asi ne, ale jakej já doopravdy jsem! - Blbej, odpovídám si v zápětí, protože i mne samotného překvapily tyhle otázky i to proč si je kladu vedle tohoto děvčete. Vždycky jsem vyšel u holek se šprýmy a narychlo sesmolenými veršíky, s touhle to nějak nejde.

  "Jsi jinej jak ti druzí," řekla najednou a znělo to upřímně.

  "Jak jinej?" Teď mne překvapila, je to lichotivá věta i když tolik otřepaná, každej kluk jí říká holce, ale vím já, kolik holek ji říká klukům?

  "Tak, jinej," zasmála se a pokrčila rameny. "Viď, že to nepokazíš?" Řekla najednou s takovým hladivým sametem v hlase, že jsem nebyl schopen slova. 

 Ona hlasitě polkla a přiznala se: - "Vážím si tě, protože tady spolu chodíme, kecáme si, dýcháme tu vůni lesa a je nám, tedy mně strašně hezky a žádný z nás to nepokazí, že to nepokazíš?"

  Tak si říkám: - "O co mě to děvenko prosíš? Tos nemusela, přesto jsem vážně zavrtěl hlavou a řekl: - "Ne, nepokazím."

  Nádherně se uvolnila i na hlase to bylo znát. - "Hele,  támhle na tý skále jsme jednou nocovali. Byla tam celá naše parta ze školy a byly to naše poslední prázdniny." Ukázala před sebe.

  "To než si šla na ekonomku?" Ujistil jsem se a ona kývla.63  "Pojď," vyzvala mne a rozběhla se napřed. Já cítil ten kraťouký dotek její ruky jak ránu elektrickým proudem. Mohl bych tě milovat, uvědomil jsem si a zůstal stát, abych se díval jak běží, jak jí poletují vlasy vzduchem, jak se jí míhají nohy v upnutých džínsách. Byla velice útlá a jak se vzdalovala, přiapadala mi menší a menší. Uvědomil jsem si, že s tímhle děvčetem můžu chodit jen do té chvíle než nás spolu uvidí náhodný známý její mámy a nebo máma sama. Potom přísně zakáže své dceři, která připomíná skleníkovou květinku, stýkat se s tím "hašišákem" protože všichni dospělí, nevyjímaje své rodiče,  posuzují každého podle vzhledu. Mám dlouhé vlasy? - Mám! Proto musím počítat s tím, že mě každý zařazuje mezi feťáky,  kuřáky, alkoholiky a kdo ví, kam ještě. Chci demonstrovat co? - Vzpírám se čemu?

Fetuju? - Ne!

Piju? - Ne!

Kouřím? - Ne!

Jenže kdo pochopí, že se nechci v žádném případě podobat Horáčkovi a jemu podobným? Navrch uhlazenost a uvnitř zbabělost, zákeřnost, záludnost! - Brrrr! Já toužím po něčem, ale nevím po čem. Možná toužím po lásce, možná jsem chtěl lásku jedný krásný holky, co seděla za mnou  ve školní lavici, jenže ona mi utekla ke koním a k frajeru Tonymu, který ty koně ošetřuje!

  Proč jen jsem musel vidět na jízdárně, jak probírá její heřmánkové vlasy těma svýma špinavýma rukama, kterýma potom poplácával klisnu po zadku, proč jsem musel vidět jak se na ni dívá?! - Proč k sakru myslím na ni teď?

  Stál jsem na místě, kde mě Kněžna opustila. Ona zatím doběhla ke skále,  posadila se na slunné místo a nastavila sluníčku tvář. Mladá břízka vedle její hlavy lehounce ševelila a zdálo se, že slibovala cosi sladké, cosi nepoznané a ona ji uvěřila. "Pololežela, poloseděla, opírala se o lokty na tom teplém kameni a já tam přišel a díval se na dívku předemnou, na její zlatem se třpytící  vlasy, na tu ruku, která se ke mně natahovala, ale v polovině cesty si to rozmyslela a vjela do chvějících se větviček stromku, aby z něho servala hrst svěže zelených listů a zmačkala je v dlani a ony jí za to mírně potřísnily prstíky.Potom se pomalu posadila a spouštěla lístky na kámen vedle sebe. - "Posaďte se u nás, pane!" Ukázala na sedátko zastlané pomačkanými březovým listím.

  Byl jsem si vědom, že nemůžu položit ruku na to děvče vedle, že ji nemůžu pohladit, že je pro mne na míle vzdálená, stejně jako ta druhá!

  Proč pořád myslím na tu druhou? Proč na ni myslím, když tebe bych mohl milovat, vím to, už to vím!

  Něco jsem musel říci a proto se nelogicky ptám: - "Půjdeš na brigádu?"

  Její údiv nebyl vůbec hraný. - "Prosím tebe, teď v polovině srpna? Ty snad půjdeš?"

  "Asi jo. Naši mají dovolenou, to pojedem na chalupu a já musím s nima jako malej. Tak abych se z nich  nezbláznil, půjdu do vajíčkárny, holky z naší třídy tam dělají od začátku měsíce a není to prej zas tak zlý. Tak to zkusím."

  Trochu se zamračila nad poznámkou: - "Holky z naší třídy," snad proto zapochybovala: -"Teď jde o to, jestl nekecáš." Zavřela oči a nastavila slunci tvář. Nebylo v tom nic vyzývavýho a já se bránil. - "Nemám proč kecat. Naši mě sice v životě naučili dost věcí, ale lhát ne. Lhaní nemám rád!" Zdůraznil jsem s pomyslel si. Pohladil bych tě! Cítil jsem jak se má ruka pomalu sunula k její tváři, která vypadala ve sluníčku jak zralá broskev. Malilinkatými  chloupky bylo poseto její něžné líčko v místech kde končily vlasy a ty chloupky se třpatily ve slunci jak by byly zlaté. Jakmile se ke mně otočila, zmizely. Bylo mi to líto, líbily se mi.

  "Asi půjdem domů, ne?!" Zeptala se.

  "Asi," Nerad jsem souhlasil a zlobil se. Zlobil jsem se na sebe i na ni! Třeba na něco čekala, třeba! Měl jsem to zkusit! 

  Na ústech jsem cítil hebkost její pokožky, pootevřel jsem je a nadýchl se. Proud vzduchu mi sežehl rty až pálily.

  Vstala, kouzlo bylo to tam. Nechtělo se mi domů. Vím že když půjdeme stejnou cestou zpátky, když se budeme hodně loudat, můžeme spolu být ještě asi tak hodinu. Měl jsem vztek, jaký já měl na sebe vztek!

  Jestli něco čeká, tak proč mi nepomůže?

  Před očima se mi mihlo poslední setkání, kde jsme domlovali tohle rande - nerande. Já před ní stál se srdcem na dlani a ona mi dovolila držet uzdu koni. Seděla v sedle a dívala se na mne z té  výšky dolů a já si připadal jak podkoní, ale  byl jsem jím rád. Podle jednoho filmu jsem jí začal říkat Knežno!

  "Kdybych tak věděla co ti běží v hlavě," řekla a dívala se na mne a zase se dívala dolů, protože já seděl na tom kameni a ona předemnou stála. Ty moje vlasy, co tak každému  vadí, mi neposlušně padaly  přes ramena ani úsměvem jsem ji nepomohl. váhavě mi podávala ruku, aby mi symbolicky pomohla vstát. Nejprve se dotkly naše prsty, potom dlaně, ze kterých začalo proudit mírné mravenčení a prsty se propletly v bázlivém sevření. - Vraceli jsme se mlčky stejnou pěšinou. Teprve na vlakovém nádraží se k nám vrátila řeč a mezi desítkami postávajících cestujících se stalo to, po čem jsme oba toužili celé odpoledne. Políbili jsme se a já už nebyl podkoní, já jsem  byl šašek a král co věří, že každá nová láska, každá nová slzy je tou poslední. 

1

2  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Kněžna a podkoní zdenka"ren" 13. 11. 2010 - 22:02
RE: Kněžna a podkoní mi-lada 14. 11. 2010 - 14:31
RE: Kněžna a podkoní am 14. 11. 2010 - 16:27
RE: Kněžna a podkoní nena 14. 11. 2010 - 17:42
RE: Kněžna a podkoní zabbkkaa 15. 11. 2010 - 14:40
RE(2x): Kněžna a podkoní nena 15. 11. 2010 - 15:39
RE: Kněžna a podkoní jája 16. 11. 2010 - 23:57
RE(2x): Kněžna a podkoní nena 17. 11. 2010 - 17:50