Burčák

8. září 2010 | 15.12 |

 Burčák
 Pepí přinesl láhev burčáku a jeho: - "Chceš nalít?" mně donutilo k úsměvu a přiznání: -"vždyť víš, že nepiju alkohol."
 "To není alkohol, ale burčák," oponoval mi a ona poznámka mne dokázala hodit do loňského podzimu, kdy jsem se procházela Brnem. Byly nádherné podzimní dny,sluníčko příjemně hřálo v Lipové ulici stromy platily zemi listím a že ho tam bylo! Technické služby se činily seč mohly, aby onu úrodu odklidily a nám to bylo s Mirkou líto, vždyť brouzdat se listím, to přece patří k podzimu a je v tom i jakási poesie spojená s krásou.
 Byly to nádherné dny. Mirce patří léto u nás na severu a mně podzimy v Brně. Prožíváme spolu chvíle plné pohody a vzájemného porozumění. V podvečer mého odjezdu z Brna domů jsme seděly v pokoji kde svítily pouze čajové svíčky a najednou Mirka napohled lhostejně prohodila. – "U Šošona se dnes prodává naposledy burčák."
motýl Jsem abstinent, ten název jakéhosi vína mi nic neříkal, proto jsem mlčela.
 "Nedojdeme si?" Dorážela a tak trošku číhavě se dívala přes stůl, kde jsme měly hrnečky s pouhou kávou.
 Pokrčila jsem rameny, myslím si PROČ bychom měly někam chodit, když jsme se nachodily za těch pár dnů až-až a ona: - "Burčák se pije pro zdraví!"
 "Ale nepřevlékám se," upozornila jsem, už jsem byla zralá tak akorát na postel a ne na nějaké poletování večerním městem.
 A tak jsem šly, já v pohodlných teplákách, byl skutečně už dost šero a do "Šošonova království" jsem stejně neměla v úmyslu vstoupit.
 "Hele, nebuď tam dlouho!" Poručila jsem ještě Mirce a když scházela schody ke sklípku přidávám: - "Aby si to moje přešlapování tady na chodníku někdo nevyložil jinak."
 "Neboj," zasmála se a zapadly za ní dveře.
 Když se po chvilce vrátila, ujistila se: - "Žádné návrhy tu napadly?" Ono to moje postávání na chodníku před vinárnou skutečně cosi představovalo a tak jsme obě se smíchem vyrazily k domovu.
   Byl krásný večer, město svítilo, tramvaje cinkaly, lidé kolem nebyli uštvaní povinnostmi jako ve dne a tak jsme také přestaly spěchat.
balet I pomalu jednou dojdete domů! Proto i my prošly chodbou, aby před námi poslušně zastavil výtah, vpustil nás do kabinky a rozjel se do třetího poschodí, kde výtah poslušně zastavil, ale to bylo asi tak vše. Možná se mu zachtělo našeho burčáku, nehodlal nás pustit ven. – Začaly jsme jako malé děti jezdit do přízemí, do posledního patra, a zase jedno patro po druhém! Výtah nás poslušně vozil, ale tvrdohlavě odmítal otevřít ty zatracené dveře.

Nakonec Mirka zazvonila na Boženku, která v domě dělá domovnici. – Zazvonila jednou, dvakrát a zase znova, než paní Boženka opustila program TV a vyšla na chodbu.

 "Co tam děláte?" Zeptala se nejdříve s přitisknutým obličejem na skle dveří výtahupanna.
 "Nemůžete ven?" zeptala se zbytečně a v hlase měla trochu smíchu a pobavení, potom nás požádala o jakési číslo, které uvnitř kabinky bylo a Mirka jej ochotně nadiktovala, abychom se po chvíli dověděly, že to číslo neexistuje, ale že zavolala hasiče. Po zopakování onoho čísla se přiznala, že nemá napsanou jednu jedničku a šla znovu kamsi volat. Za okamžik přiběhla, přitiskla obličej na sklo dveří a se smíchem oznámila, že ,.. "výtaháři nepřijedou, když už jsme volali  ty hasiče! Ale voni vás vytáhnou, nebojte se!" dodala s optimismem.
 Když jsme uslyšely zvonek od domovních dveří, oddechly jsme si. – záchrana už byla tady.
 Boženka běžela otevřít a utíkala nám sdělit informaci: - "Holky, dýchejte! Dýchejte! Už jsou tady a je jich dvanáct!"
 Naše radost, že kdosi kamsi sáhne a my budeme natošup venku se zakalila. Radili se, přeli se, vozili nás z patra do patra, přikazovali rozkývat kabinku, stoupnout si obě do zadu,. Doprava, potom doleva, mačkat knoflíky a my všechno poctivě plnily a naše naděje, že jednou z té malinké místnůstky vypadneme se rozplývala.
 "Rozbijte to sklo a my vlezeme a potom si to tu spravujete třeba celou noc." Začala radit Mirka oněm hlasům z druhé strany dveří.
 "Irko, kdybychom se utrhly, musíš vyskočit dřív než dopadneme, jinak by se ti zarazily nohy až někam do podpaží!" Docela vážně mi dala příkaz Mirka.
 "Jak to poznám, že už dopadneme?" Zeptala jsem se a začaly jsme si ty výskoky zkoušet.roh

 Nebudu dál unavovat, - hasiči zavolali výtaháře, výtaháři zas pana domácího a když už nás humor všechny přešel, napadlo kohosi odšroubovat lišty, které držely ono sklo prokládané drátěnou sítí a my se konečně dostaly ven. velitel hasičů komusi vysílačkou oznamoval, že osoby byly vyproštěny a zapisoval si naše jména a bydliště. Kdosi z přihlížejících se podivil, že jsem musela až z Liberce přijet, abych uvázla ve výtahu na Králově Poli v Brně. Mirka se po všech pohrdavě podívala a řekla: - "Pánové, my jsme chtěly do třetího patra a ne do přízemí!" Jenže to už jsem ji táhla schodištěm, abychom si prodloužily už tak pozdní večer a já prvně v životě ochutnala burčák a víte, že mi po onom dobrodružství docela chutnal? –A víte, že i když do Brna jezdím a snad budu jezdit i dál, že už nikdy nepoužiji výtah? Však jsme tentokrát také neustále šlapaly schody i s malým Filípkem

filop

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Burčák mi-lada 08. 09. 2010 - 15:31
RE(2x): Burčák mi-lada 08. 09. 2010 - 15:31
RE(3x): Burčák tenisak* 08. 09. 2010 - 15:42
RE(2x): Burčák nena 08. 09. 2010 - 20:42
RE: Burčák tenisak* 08. 09. 2010 - 15:43
RE(2x): Burčák jarmila 08. 09. 2010 - 16:19
RE: Burčák jarmila 08. 09. 2010 - 16:22
RE: Burčák nena 08. 09. 2010 - 20:50
RE: Burčák saša 08. 09. 2010 - 22:32
RE(2x): Burčák nena 09. 09. 2010 - 06:54