Když les se zlobí

23. červen 2010 | 20.21 |
› 

Byl krásný den (kupodivu) tak co doma? - Kus jsme šli po silnici ke hřbitovu a zbytek loukou s kvetoucí trávnou. Danek běhal a bylo  vidět jen jak se vlní stébla, chvilkami se mi úplně ztrácel až jsem na něho musela volat, aby se vrátil a on se šťastným výrazem přiletěl jako když mi vyčítá: - "Co mne pořád voláš, vždyť jsem s tebou."  Když jsem vyšli na silnici,  ozvala se Besina z prvního domku, která oznámila do vsi, že jdeme kolem. V každé zahradě, v každém dvorku se vrhal na plot pes, aby na nás štěkal, v jednoom domečku dokonce i dva. Známe to, Besina je bílá fena a nejraději by se k nám přidala. V posledním domku před vchodem do lesa žije černý vlčák. Ten jakmile jdem kolem, začne běhat těsně u plotu a vůbec přátelsky nevypadá.

Zašli jsme do lesa, přjal nás jako vždycky, alespoň jsem si to myslela. Nešla jsem hledat houby, šla jsem jen, že byl pěkný den a chtěla jsem Dankovi udělat radost. Vážně ji měl, - tu radost.

l1

To je Danek v louce.

l2

V lese to já jsem ráda.

l3

Tady se vždycky zastvíme. Danek pije, já poslouchám vodičku a dívám se.

l4

Tady mi les řekl, že se sváželo vytěžené dřevo.

l5

Ještě před týdnem jsem šla takovu cestou.

l6

Změnila se!

l7

Samozřejmě nejdeme blátem, cítím, že  les se zlobí.

l8

Našla jsem růžovky, nejprve dvě, ty jsem nesla v ruce, když jsem našla další, tak jsem z kapsy vyndala igelitový sáček (vím, je to děs) ale nic jsem neměla a pocit, že Pepa bude mít radost z řízečků,..

l9

Těžké stroje se tu vydováděly.

l10

Už jsem přešla na třetí lesní cestu a všechny jsou ve stejném, ne-li horším stavu.

l12

Ještě kousek, přejdu rokli, přejdu mostek a jsem z lesa. Byl to jen maličký kousek před kamenným mostkem, kdy mne les podtrhl nohu jakýmsi ostružinovým prutem, já padla na všechny čtyři, do měkkého, na Danka, ten zakňučel a z hub v igelitovém sáčku jsem měla drbení. - "Dobře, nedáš mi je, tak nedáš," řekla jsem lesu a chápu ho,..Vrátila jsem houby i když v úplně jiném stavu a sáček zmuchlala do kapsy.

l13

Já jsem se vlastně šla spíše  podívat, jestli skutečně v cípu louky nejsou orchidejky. V onom cípu, kde jsem je loni objevila krom hromady hnoje a rozryté země nebylo vážmě nic, ale když jsem přešla uviděla jsem je. - A takhle jsem se potom zlobila já.

http://sochova.blog.denik.cz/c/144300/Orchidaceae-vstavacovite.html

l14

Loni byly louky posekány a onen cípek louky ne,  byl úžasný. Kvetly v něm kopretiny, zvonky, kohoutky a mezi tím vším jako svíce nazelenalé orchideje. Letos v cípu louky není nic než tráva, škoda, - proto se teď  zase zlobím já!

l15

Tolik jim to spolu slušelo.

l16

I té louce sluší.

l17

l18

Ještě pohled na Jizerky a půjdeme domů.

l19

"Dani ne, loukou ne, - půjdeme po silnici."     

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Když les se zlobí adil 23. 06. 2010 - 06:52
RE: Když les se zlobí Černovláska 23. 06. 2010 - 07:15
RE(2x): Když les se zlobí brumbrumbrum 23. 06. 2010 - 21:58
RE: Když les se zlobí mi-lada 23. 06. 2010 - 07:44
RE(2x): Když les se zlobí nena 23. 06. 2010 - 09:54
RE: Když les se zlobí newold®blbne.cz 23. 06. 2010 - 09:59
RE: Když les se zlobí lobrýdek 23. 06. 2010 - 10:30
RE(2x): Když les se zlobí nena 23. 06. 2010 - 13:23
RE: Když les se zlobí brumbrumbrum 23. 06. 2010 - 22:00
RE(2x): Když les se zlobí nena 24. 06. 2010 - 04:53
RE: Když les se zlobí jarmila 24. 06. 2010 - 15:00
RE: Když les se zlobí jája 25. 06. 2010 - 00:43