Je 17. července!

17. červenec 2010 | 21.15 |
› 

Došla mi SMS. -" Dnes je 17. července!" Odpesala jsem: - "Já to vím!" Ano, dnes je jeden ze dnů, 

které stále těžko vydýchávám. A navíc jsem na něj sama, Pepí odjel na koncert, Irča odvezla děti 

na chvilku zas domů a já jsem s tímto dnem docela sama, já vím, já vím, že ne sama, s Dankem,

Míňou, Jitkou, Mikýškem, Péťou a malou Bellou, jak přejmenovali  děti moji Sněhurku.  

1

Věděla jsem to už včera večer, věděla jsem to i  v noci, když jsem se dívala z okna. Takhle vidím Ještěd, tedy ve skutečnosti daleko lépe, fotka je mázlá, nemám stativ, vlastně jo, ale Vašík si z něho při poslední návštěvě udělal samopal a cosi na něm poničil, takže pro focení není přijatelný, pro boje z okna na starou kůlnu snad. Z druhého okna jsem viděla krásně Vanuši, měsíc zapadl dost brzo a tak bylo nebe plničké hvězd. "Běž spát!" Poroučím si, ale ani v posteli to nejde! Zítra přece bude 17. července!

2

Ráno jsem nakrmila kočky, pustila slípky, vysvětlila Dankovi, že jdu na slimáky, jenže to se už od Ještědu valily černé mraky, nebe bylo stejně tmavé jak hory a tak si říkám, čert vem slimáky, jdu domů. Zavolala jsem Slávce, že nepříjdu, že je u nás "Boží dopustění" vítr rval listí z kaštanu, tak to máme na dvorku jako na podzim, listí je zhnědlé klíněnkou. Jenže asi po hodině se vše uklidnilo a tak jsem se vydala. Potkala jsem krásně kvetoucí  "nevěstin závoj" do kterého zabloudila jedna růže. Vypadalo to velice pěkně a tak jsem si to samozřejmě odnesla sebou a šla dál, jak jinak než  přes letiště, zvědavá na to, jestli tam bude ještě to zapálené auto!

cesta

Auto už tam nebylo, ale bylo  vidět, že všechny cesty, pěšinky,  pěšiny nevedou do Říma, ale  vedou do továrny!

cig

Nakonec mi to potvrdili i dva mladíci, které jsem  potkala. Ještě že jsem dost daleko, jinak bych  buď přišla o foťák a nebo  by mi přibyla nějaká ta modřina, či zlomenina. Pak jsem si zašla do Billy, koupila okurku, rajčata, že si udělám salát a pokračovala do Hanychova. Blbej den, jeden z těch, které se vážně nedají rozdýchat, které se naustále vnucují svou bývalou krásou.

03

Přišla jsem ke Slávce a malý Zdéňa mi běžel naproti s novinou, že mají překvapení. Nejprve jsem se domnívala, že je to Erička, která byla vyjímečně doma, ale on to byl bazén! - "Máme na něm plachtu, aby nám tam nepadal bordel," vykládal a tahal mne, abych se šla podívat.

3

Slávka má krásné lilie, já také, ale já je musím mít ve velikých květináčích, jinak mi je požerou v zemi myši, stejně jako tulipány. Něžnost květů mi moc nepřidala, jen připomněla onu velikou kytici růží. Proč máme vzpomínky?

04

"Tetóó, podívej, už to budeme mít plný," křičel na mne Zdenda a tak jsem pochválila a šla si vypít kafe, posedět, probrat ono ranní bouření a když jsem se chystala domů, bylo mi připomenuto, že jsem přece přišla dlouho, tak kam spěchám!

4

Ale vyprovodit mne šli všichni. U tohohle domečku vždycky pejsek dostává piškotek a už je tak naučený, že běží tunelem  v živém plotě a tady u konci zahrady čeká. Barýk trošku žárlí, ale snad už si mohl zvyknout.

5

Šok jsem měla u rybníka. Minulou sobotu jsem tudy nešla, nechtěla jsem v tom vedru tahat  Vašíka a tak jsme zůstali doma a teď je vypuštěný?!

6

Rybáři z bláta vybírali leklé rybky, a jeden muž, který to fotografoval podal informaci, že se budou dělat hráze, ale že na to nejsou peníze. Tak nevím, budou či nebudou?

7

Rybník ukázal i náš přístup k přírodě, naházené pneumatiky, tady zřejmě jakási postel, různá dřeva, láhve,..

8

Továrna kvůli které mívám  hrozné sny. Vypadá krásně, vždycky se mi líbilo to prostředí, ty stromy, azalky a rodedendrony jak v areálu, tak před továrnou.

08

Takhle z venku to vypadá úplně normálně, jako by se vůbec nic nedělo.

9

Naše vesnice z tohoto místa je velice malebná.

10

Na letiště se právě snášeli parašutisté.

11

Stejně jako větroni se nechávali vytáhnout do povětří. Snad nám to tu zůstane, povídá se ledasco.

12

Doma mne přivítal Danek a tak jsem ještě šli na zahradu.

13

Otakrek navštívil afrikány. Mám je ráda, tyhle jsou od paní Lídy a mám co dělat, aby mi je slimáci nesežrali, protože je stejně jako já, mají i oni rádi.

14

Asi mu chutná!

15

Tak jsem přežila 17.červenec a byl úplně jiný jak ten náš první! Je večer, kolem šesté tu bouřilo, zatáhlo se, Ještěd byl neuvěřitelně bílý, teď je už v mracích a vzduch je hustý, těžký, a ani větříček nehne se stromy. Je přímo zlověstné ticho. Je sobota, tehdy bylo pondělí, byli jsme na Luhovské křižovatce, byli jsme dva a myslím, že mohu prozradit, že to bylo prvně a odjižděli jsme už tři, proto je pro nás  toto datum tak významné! Doufám, že přežiji noc, že se příroda nad námi slituje a bouře  bude milosrdná. Přesto na mne dávej pozor z toho tvého světa!  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Je 17. července! newold®blbne.cz 17. 07. 2010 - 21:27
RE: Je 17. července! brumbrumbrum 18. 07. 2010 - 10:15
RE: Je 17. července! jarmila 18. 07. 2010 - 17:44