Večerníček!

30. červen 2010 | 19.12 |

Jak se rodí pohádky!

Někdo si možná myslí, že se pohádky trhají na stromě jako třešně, nebo jablka. Jsou i tací, kteří věří, že se pohádky prodávají jako rohlíky nebo chlebíček v supermarketech, ale ani to není pravda! Někdo si může dokonce myslet, že se pohádky nacházejí jako ztracené věci ve vlacích, autobusech, na ulicích, ono to tak někdy i vypadá, ale věřte, - není to tak!

třešinkyOna každá z pohádek přichází k vypravěči v noci a je čistá jako pramínek horské vody, který se z nitra země prodral na světlo boží. Je jako dar z čisté lásky a ještě z čistějšího srdce. Tak jako každý člověk není schopen dávat nezištně dary, tak ani každá noc není schopna přivést na svět pohádku. Stejně tak, jako jsou různí lidé, musí  být i různé noci proto i každá z pohádek musí být jiná!

Ten kdo je všímavý a citlivý pozná velice brzo, že ne všechny noci jsou stejné. Některá z nocí je černá jako saze, jiná naopak jiskří miliony hvězd. Jedna je podmračená, jiná rozverná, další strašidelná, ale jsou i noci laskavé plničké stříbra měsíce, zářivých přeludů i sladkých příslibů. Proto není divu, že vedle takovýchto nocí jsou i noci záhadné plničké tajemství!

Vzpomínám na jednu z nocí, která byla nejen  tajemná, ale i štědrá a nádherně sametová.  Byla to noc, která potká člověka jen jednou za život a některého ani to ne. Byla to noc zvláštní, v které se dějí zázraky a chápe je jen ten, kdo má srdce čisté, kdo myslí víc na druhé než na sebe sama.

V takové noci ožívají kameny, v takové noci spolu rozmlouvají nejen stromy, keře, květiny, tráva, broučci, ptáci, zviřátka, ale i hvězdy, měsíc, mraky a všichni si vzájemně rozumí. To matka příroda skrze ně hovoří a je to ona, která nedovolí každému, aby poodhrnul tajemný závoj a mohl vejít pod klenbu nebe a tak si uvědomil, že i on je její součástí a že všechno souvisí se vším, aby svět mohl být v souladu nejen se sebou samým, ale i s vesmírným děním.

Když se však někomu tak stane a on pochopí, život se mu od základů změní a právě za takovýchto nocí k nám přicházejí pohádky! 

chaloupkaV  Podještědí sestupují chaloupky a chalupy dolů stráněmi a do jedné, říká se jí "Červená chaloupka" se jednoho krásného dne přistěhoval dědeček s babičkou a spokojeně si tam žili společně se zviřátky . V jedné podivné noci babička ani netušila, co ji  vzbudilo, co vylákalo z postele ven. Nevěděla proč vyšla ze světnice, nevěděla proč  vyšla z chaloupky na dvorek, kde ji cosi nutilo, aby se podívala nad starý bručivý kaštan. Zdvihla tedy hlavu a uviděla,  že se nad košatým stromem zastavil Měsíček, snad se chtěl jen podívat na starého sobce, jak moc utiskuje kamarádku lípu, rostoucí vedle něho, jak svými větvemi prorůstá do její koruny a ona se uskromňuje stále víc a víc, až dává sílu jen větvím, rostoucím do volné strany.

"Že by to bylo se stromy stejné jako s lidmi?" Podivil se a právě v tu chvíli se to stalo! Měsíček neměl být zvědavý na pozemské dění, proto mu to na nebeské báni uklouzlo, zhoupl se a ne a ne najít znovu rovnováhu. Takový tenoučký byl, jak srpeček na trávu a jak tak stál na špičce, lehce se překulil na zádíčka a hned vypadal jak malá lodička, nebo kolébka pro hvězdičky, také se nepatrně pohyboval sem a tam, - tam a  sem.

V této roční době, v tuto noční hodinu patří místo nad kaštanem Venuši, překrásné jiskřící planetě, která ochraňuje lásku a kam odchází duše maminek, když skončila svou pozemskou pouť. Není se čemu divit, vždyť láska a maminka, - to odjakživa patřilo k sobě a maminky zůstávají maminkami stále i když se jejich děti stanou dědečkem nebo  babičkou.

Ono se to zdá složité, ale není! Každá maminčina dušička pozoruje z té závratné výše své děti a snaží se je chránit, proto jim posílá světlo, posílá jim víru a násobí v nich lásku. Takže už víme proč se do srdcí babiček a dědečků vejde tolik a tolik lásky a stále je místo pro další.

  Člověk jde životem a ví málo, strašlivě málo, proto jsou pohádkové noci a když jeden umí naslouchat, pochopí a dozví se mnohé a mnohé z tajemství. O tomhle překrásném tajemství se v jedné čarovné noci svěřila Venuše dědečkovi z  "Červené chaloupky," protože viděla jak moc se mu po jeho mamince stýská, jak moc mu chybí, vždyť právě ukončila svou pozemskou pouť a dědeček si to nenechal pro sebe, svěřil se babičce a oba večer co večer vycházeli ven z chaloupky, aby pozdravili zářící planetu a tím i svoje maminky.

Tohle se událo v dědečkově čarovné noci, tahle noc patřila jen a jen babičce. - Stála pod kaštanem a hleděla na Měsíček skrze větve koruny a zdálo se jí, že všechno kolem spí. Spali ptáčci, zviřátka, spala i kočička které tu říkají Vašíčku i pejsek, Kerbin se tvářil, že spí.

Psi ze vsi sice občas vyštěkli ze spaní a zahradou poletoval pocit tajemna, do kterého si prozpěvoval svou písičku bublavý potůček a silně voněly fialky.

Babička stála a jen se dívala. Víděla jak Měsíček láká Venuši. Bylo vidět, jak je zamilovaný a moc touží, aby k němu přišla a nechala se pohoupat v jeho zlaté kolébce. Bylo by jim spolu veselo a moc krásně i noc by záhy utekla. 

sněženkyMěsíček se přibližoval, už stačilo jen natánout ruku a setkali by se spolu ve stříbrném doteku. Na Venuši bylo vidět, že váhá! Bylo na ni  vidět, že chce, aby ji Měsíček víc prosil, víc přemlouval, a teprve potom by se posadila do zlaté kolébky, spustila nožky dolů a kolébala by se spolu s Měsíčkem a povídali by si o lidech i o hvězdách. Dýchali by na zem lásku, rozhazovali stříbrný svit do všech stran a bylo by jim spolu moc a moc krásně.

Měsíček tušil na co Venuše myslí, proto vyslal jeden ze svých stříbrně zlatých paprsků a polechtal jasnou hvězdu na patičce její líbezné nožky. Zasmála se zajíkavě až to celým dvorem stříbrně zacinkalo a vzbudilo vrabčáky, co bydlí za dřevěným štítem chalupy.

Tohle všechno babička věděla, usmívala se a vůbec jí nebyla zima i když stála bosa v mokré trávě a jen v košilce na spaní.

Teď! - Teď se Venuše vyloupla ze svého hvězdného místečka a pomalu se začala přibližovat ke stříbrné kolébce, když tu: - "Kde se vzal, tu se vzal mrak!  Mrak túze černý a velice žárlivý!

Nic! Žádná hvězda i kdyby to byla sama planeta Venuše mu nesmí Měsíček brát!

krokus"Měsíček je můj!" Řekl tedy směrem k Venuši.

"Vždycky byl můj!  Vždycky byl na obloze pro mne a ne pro nějakou rozchechtanou hvězdu! To si pamatuj!" Zlobil se černý mrak.

"To by to vypadalo! Smáli by se spolu, brebentili a kdo by si potom se mnou hrál?  Kdo by si hrál na schovávanou? - No! - Kdo by se se mnou honil po obloze?" Čertil se mrak víc a víc.

"Já to znám! Kdyby se Měsiček zakoukal do té trilikajdy, mne už by si ani nevšiml!" To řekl už jen sám k sobě a přihnal se temný a nabručený, celý naplněný žárlivostí k Měsíci.

Venuše se polekala, kdo by se také nepolekal, když se mrak hnal oblohou stejně zběsile jako Kerbin, když náhodou potká na zahradě cizí kočku!

Mrak se zastavil mezi Venuší a Měsíčkem a ona musela přiznat, že to není jen leknutím, že to je skutečný strach. Strach z toho, že by jí mohl ten umouněnec setřít jasný stříbrný svit a ona by potom dolů na svět shlížela vybledlá umouněná a velice smutná.

Vrátila se tedy do svého hvězdného hnízdečka a odvrátila svou zářící tvář. Babičku neošálila, babička viděla, že malinko smutkem pobledla.

Mrak zakryl měsíc proto, aby nikdo neviděl  jak žárlivě mu domlouvá. Vůkol nastala tma jak černý samet, jen hvězdy z něho zářily tichým studeným  třpytem a babička si uvědomila, že je jí chladno. zašla tedy do chalupky a lehla do postýlky, aby zavřela oči. - Vždyť přece všechno kolem spalo! Vendulka v králíkárně spala i její malé děti, kterým tady říkají Matějové. Spal i Kerbin a kočička Vašíček! Doknce i dědeček spokojeně oddechoval a nádherně spali dva voučci, které si pro radost babička přivezla.

Babička ležela s pocitem zvláštní krásy, zvláštní něhy, plna onoho sametu z té čarovné noci. Malinko vzdychla a tím dědečka probudila. Zeptal se: -"Kde běháš, babičko?"

"Kdepak bych běhala? Něco se ti asi zdálo, vždyť je noc." odpověděla babička a usnula, aby svou čarovnou chvilku uložila mezi své sny.

(pokračování zítra)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Večerníček! brumbrumbrum 30. 06. 2010 - 21:08
RE(2x): Večerníček! newold®blbne.cz 30. 06. 2010 - 22:24
RE(3x): Večerníček! brumbrumbrum 30. 06. 2010 - 22:30
RE(2x): Večerníček! nena 01. 07. 2010 - 16:44
RE: Večerníček! newold®blbne.cz 30. 06. 2010 - 22:25
RE: Večerníček! mi-lada 30. 06. 2010 - 22:39