Večerníček V.

5. červenec 2010 | 20.41 |

Tohle ovšem Madla vidět nemohla, už zase seděla vedle Pepíka na střeše stodůlky odkud se posmívali Vašíkovi, mlsně chodícímu okolo.

"Vidíš Madlo, jak se olizuje," upozornil Pepík a oba se rozpustile zasmáli a křičeli dolů:- "Vaškůů, Vaškůů!"

Vašík se protáhl, zvrátil hlavau dozadu a ukázal tlapičkou před sebe. - "Sem pojď, ty kluku černá!"

"Pojď sem a potom se spolu budeme bavit! Jen si nemysli, já si  také dokážu hrát a je to pěkný hraní, moc pěkný hraní." Vašíček toužebně mňoukal, hrbil hřbet a otíral se o kmen starého kaštanu.

kos"Poleť odtuď," Vyzval Madlu Pepík.

"Mne už to tady nebaví a chtěl bych ti ukázat bezvadný bydleníčko," řekl najednou a sám se divil, jak snadné to bylo, jak lehce to z hrdélka vypadlo, vždyť tohle se chystal říci po celý dlouhý  den.

kosiceiiChtěl ukázat Madle nádherné místo v tújích. větve má tak pružné, že by neunesly Vaška a uzavírají se do sebe tak, že poskytují naprosté soukromí. Túje rostou tak šikovně, že oni neviděni mohou pozorovat svět kolem chaloupky a dokonce mohou nahlížet i oknem do světnice. Jemné větvičky jak zelené záclonky by mohly utajit i pozdější hnízdo.

Tolikrát se chtěl Pepík prostořeké Madle vyznat, tolikrát to měl na konečku zobáčku, ale nešlo to ven a nešlo až teď! Vyletělo to samo a tak snadno.

Teď se díval na Madlenku  a strachy mu tlouklo srdíčko, co ona na to. Zatím stále mlčela, zdálo se, že je tím návrhem překvapená, proto opakoval prostince:  -"Madlí, poleť!"

"Maminka povídala, že si dareba," konečně našla Madla řeč.

"Maminka," urazil se Pepík.

"Copak maminka neví, že když je jeden dareba za svobodna, že potom nebude a naopak? Možná by maminka chtěla, aby sis vzala nějakýho slušňáka z  lesa, ale to by tě potom neviděla a tvoje děti taky ne. Stala by se z  tebe kosice lesní a bála by ses přiletět k zahradám, bála by ses lidí a zapomněla bys i na tuhle chaloupku." Pepík mluvil moc a mluvil také dost nešťastně.kočka

Madlenka mlčela.

"Madlenko, vždyť tu spolu létáme už od mala a já tě mám tolik rád." Řekl Pepík a řekl to tak hezky a prostě, že Madla v rozpacích vyletěla a on za ní.

Letěli nizoučko nad zemí, kdyby jen Vašík trochu chtěl, mohl by jednoho z nich chytit, ale neudělal to, jako by cítil, že se s těma dvěma děje cosi krásného, cosi kouzelného, proto raději zalezl pod králíkárnu v naději, že když to není ptáček, může to být třeba i myška.

Párek kosů přiletěl k túji, která se sama otevřela, nebo to byl větříček, který odhrnul větvičku jako vrátka a zval dovnitř?

Nenachali se prosit, oba zaletěli dovnitř a bylo tam zelené šero, bylo tam bezvětří a bylo tam krásně!

"Pepíku, tady je to úžasný," vzdychla Madla.

"Tady budu šťastná," přiznala se a Pepík si neodpustil: - "A co maminka?"

"Náhodou, naše maminka tě má ráda! Jen říká, že si dareba a to jsi!" Potvrdila Madlenka, nechtěla být totiž první, kdo se vyzná z lásky, proto vyletěla jako střela z túje, letěla lehoučká jako pírko, šťastná jak jen mladí a zamilovaní umí být.

králíčciPepík letěl okamžitě za ní. Předstíral, že nemůže Madlu chytit a byl stejně lehký jako ona a byl šťastný stejně jako ona, možná o trošičku víc.

Obletěli chaloupku, lesík a vraceli se přes sousedovu zahradu. Sousedův děda krmil králíčky. Madlenka na něho volala rozverně: - "Dědo! dědo!"

Děda se podíval za jejím voláním a usmíval se bezzubými ústy. - "Sakraholte, vy ale řádíte, jako by už mělo přijít vopravdický jaro."

Pepík se rozpustile rozkřičel. - "Dědo, dědo, copak nevidíš? Copak  to necítíš? Jaro je opravdu tady, ale opravdu!"

Ale sousedův děda mu nerozuměl, zavřel králíkárnu, aby se pomalu odšoural pryč.

Kosí párek létal hned nahoru, hned dolů, hned se vzájemně dotýkali, hned od sebe utíkali až když se konečně usadili unaveni na svém oblíbeném místě v kaštanu a Pepík řekl: - "Mám hlad."

"Já také," přiznala Madla."Víš na co se těším?" Zeptala se v zápětí.

"Vím," zasmál se Pepík.

"Vím, až bude babička rýt zahrádku.  Že jsem to uhodl?" Zlobil Pepík Madlenku, ale ta se jen tak trošičku usmála a kývla.

hodinyVíš, jednou zasadila babička okurky. Byl jsem ještě hloupý kluk, myslel jsem si, že to ze země lezou housenky a tak jsem to babičce všechno vytahal. - Hubovala!" Přiznal Pepík.

"A salát!" vzdchla Madla. "Salát mám nejraději, je křehoučkej a co teprve  jahody!"

Dočkáme se, dočkáme!" Sliboval Pepík

Pomaličku se zešeřilo, kosáci se přitulili k sobě a chaloupka byla stále temná. Kerbin už také přestal pobíhat, zdálo se, že ztratil všechnu naději, že se snad dočká dědečka s babičkou. Už nenaříkal, stáhl si ze židle dědečkovu košili, přinesl si jednu z babičiných bačkor, položil na hromádku svou hlavičku a konečně usnul.

Tak to byla ukázka pohádky - nepohádky - Tenhle Večerníček je tím uzavřen.

Dobrou noc. 

večer

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Večerníček V. zdenka"ren" 06. 07. 2010 - 15:40
RE(2x): Večerníček V. nena 06. 07. 2010 - 20:17