Večerníček III.

2. červenec 2010 | 19.10 |

Potopa.

Mlask! Mlask! Dělaly holinky klukům, kteří utíkali dozadu do zahrady, kde protéká potůček v letních měsících zcela vyschlý, ale teď naplněný až po samý okraj vodou deroucí se proudem, který sebou nesl všechno co mu jen přišlo do  cesty. Větvičky, větve, igelitové pytle, a když se odkudsi přihnal i oražový kbelík, ucpal pod mostkem otvor jako zátka láhev. 

zahradaVoda se zastvila! Potůček přestal odvádět korýtkem proud vody, přestal dovádivě poskakovat a voda stále přítékala. Netvalo dlouho a vyběhla z břehů  a rozlila se v zahradě pod višní, jabloněmi, hrušní a žlutou blumou. Tam se utvořila souvislá lesklá plocha, docela hladká bez vlnek. Stromy se udiveně shlížely ve vodním zrcadle a voda přitékala dál a dál!  Kapku po kapce sbírá tenhle meliorační potůček z polí, lesů a kopců a tak voda neustále přitékala a bylo jí čím dál tím víc a víc.

Dva páry holínek se zastavily na vyšším z břehů potůčku, který zatím nepropouštěl vodu do dvora. Zbývalo jen málo, maličko, aby se tak stalo.

Vodní hladina se zdvihala a kluci v děsném údivu zaraženě stáli na můstku a dívali se. Najednou starší z chlapců, Tomášek vyhrkl: - "Bude potopa! Musíme honem za dědečkem!" A už zas holínky v rozmáchané zemi zahrady dělaly své mlask, mlask, jenže o poznání rychleji, protože nožky vnich obuté se jen a jen kmitaly.

Tomášek s Janíčkem utíkali a nad jejich hlavičkami poletoval Pepík spolu s kosí slečnou Madlenkou. Oba fialkyoba byli moc zvědaví jak si dedeček s potopou poradí.

Dědeček ležel na gauči a spal, jako kdyby byla právě půlnoc a ne bílý den.

"Dědóó! - Dědóóó! - Dědečku vstávej!" Lomcoval dědečkem Tomášek.

"Ještě chvíli," zabručel děda a otočil se na druhou stranu.

"Dedečku vstávej! Venku je potopa," sdělil plačtivým hláskem onu novinu Janíček.

"Cože tam bude?" Rozespale se optal děda, ale moc ho to ani nezajímalo, ještě chvilku si chtěl pospat.

"Potopa tam bude! Vzadu na zahradě už je," tvrdil důležtitě Tomášek a krčil u toho svůj pihovatý nosík.

Dědečkem kupodivu ani tahle opakovaná zpráva nepohnula, udělal jenom to své: - "Hmmm," vzdychl a otočil se, aby chlapci pochopili, že s ním nemohou v žádném případě počítat.

Dva páry holínek se rozběhly hledat  babičku. - "Plesk! Plesk! Plesk! Dělaly pro změnu zas holínky v blátě a kluci u toho z plna hrdla volali: - "Bááá-bííí-čkóóó! Bááá-bííí-čkóóó!"
 

vařímBabička vyhlédla polekaně z okna chaloupky, ale když viděla, že se nic podezřelého neděje, zvědavě se zeptala: - "Copak je? Já přece vařím.

Proč tak řvete, třeštidla?"

Kluci se otočili jak na obrtlíku a uháněli zpátky do chaloupky. Vpadli do kuchyně udýchaní a zablácení, aby za sebou na zeleném linu zanechávali blátivé stopy.

"Babičko, venku bude potopa a dědečkovi je to úplně jedno. Klidně si spí dál i když jsme mu to říkali." spustili dřív, než se babička stačila nadechnout a pořádně jim vyhubovat za to bláto, které nanosili do kuchyně.

Babička byla tak překvapená onou novinou, že se jen zeptala: - "Jaká potopa?"

Chlapci začali horlivě přikyvovat hlavičkami a jeden spřes druhého vysvětloval, jak se na zahradě ta potopa dělá.

A tak se babička pro jistotu zeptala znova. - "Říkáte potopa a na naší zahradě?"

Klukům  mohly hlavičky upadnout, jak jimi přikyvovali.

"Tak to se na to musíme jít podívat," řekla, nechala vaření vařním a vyšli spolu ven.

Vzadu na zahradě zatím vystoupala voda až k druhému břehu a chystala se přelít do dvorku.

"Vidíš!" Vidíš to! " Křičel rozrušeně Tomášek.

"Už se to bude přelejvat."

"Máte svatou pravdu," spráskal ruce babička.

"Musíme sehnat nějakou archu," řekla a začala přemýšlet. Přemýšlela a přemýšlela až si vzpomněla, že pod kulnou leží ještě od zimy boby. Poslala tedy kluky, aby je přinesli.

To že se babička nebála potopy uklidnilo oba hochy a oni se rozběhli ke kůlně, kde každý popadl jeden z pekáčů a uháněli s nimi zpátky k potůčku.

"Babičko, ty si snad myslíš, že nás to unese?" Podivoval se Tomášek.

"A to víš, že neunese. Já jen chci, abyste viděli, jakou sílu má voda, že sebou vezme vaše loďky, jako kdyby to  bylo stéblo slámy." Odpvěděla s úsměvem a vzala lopatu, kterou udělala u mostku malou průrvu a voda se v okamžení vylila v proudu. Kluci po něm pustili svoje boby a dívali se jak se voda žene velikou rychlostí kolem záhonu jahod, přes květinouvou skalku do dvora, přes dvorek kolem červené lísky do původního koryta potůčku, aby pokračovala dál pod silnicí do potoka a potokem dál a dál.

Tak jak rychle  voda teklakluci, stejně rychle s vodou letěly i červené boby. Zastavily se teprve dole u silnice, kde jim v další cestě zabránil tyčkový plot.

"Babičko, to teda byl ale fofr," řekl uznale Tomášek.

"Můžeme to ještě jednou zkusit?"

Mohli, samozřejmě že mohli a tak chlapci pouštěli své lodičky dokud všechna voda neodtekla. Potom vzala babička motyčku, vyndala s ní oranžový kbelík z pod můstku a v zahradě nastal zase klid.

"Já se bál, že se utopí chaloupka, že se utopí dědeček i ty babi, že se utopíme i my, Baruška, Kerbin a vůbec všichni, že tady zůstane jen ten kos, protože má křídla a může uletět!" To se Tomášek musel vypovídat ze svého strachu a Janíček nezůstal pozadu. Jeho: - "já se nejvíc bál o Matěje, to jsou teprve miminka," tím dojmul babičku snad nejvíc. Proto mu utřela nosánek jak knoflík maličký, byl právě zamazaný od bláta, potom ho pohladila po rozježené hlavičce, prohrábla vlásky a řekla. - "Ono je lepší trochu se bát! Taky jste se mohli utopit a já bych ani o ničem nevěděla. Jdi domů a vem si čepici, takové teplo ještě není," přidala přísně.

 Teď když bylo neštěstí zažehnáno, šli spolu všichni tři zahradou. Babička nesla v ruce osudný kbelík, dva právy holínek spokojeně mlaskaly v blátě a jeden pár bačkor, který měla obutý babička nespokojeně naříkal, že do něj vnikla voda s blátem, jen dědeček v  chaloupce stále ještě spokojeně spal.

(To je pro dnešní večer všechno, čeká mne další večerníček ,dovezla jsem si Vašíka. vám zase zítra.)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Večerníček III. zdenka"ren" 03. 07. 2010 - 16:25
RE(2x): Večerníček III. nena 03. 07. 2010 - 17:18