Z bláta do louže

9. červenec 2010 | 11.17 |

1Jmenuji se "Morkosrk" jsem nejsilnější, jsem nejkrásnější, jsem nejšikovnější, jsem prostě Morkosrk! Své jméno jsem dostal hodně brzo od dospělých členů tlupy, když si jednoho dne všimli, jak krásně umím srkat morek z kostí a jak potom na ty kosti dokonce umím napodobit vítr i skřeky zvěře z pralesa. Když jsem dospíval a prvně mě vzali na lov, ziistili, že mám přesnou ránu oštěpem a obrovskou sílu v ruce  kamennou sekerou. Já když dám ránu zvířeti do čela, vytryskne mozek na metry daleko!

Prostě byl jsem nejuznávanějším ve všech činnostech a vlasatice z tlupy mne obdivovaly, nadbíhaly mi, ale mně se nelíbila žádná jiná, než "Jílomazka." Všichni mi ji rozmlouvali, Jílomazka byla krásná to jo, ale uměla se udělat ještě krásnější a žádostivější tím, že si natírala tělo jílem z řeky a ten jíl dobarvovala různými  barvami a ještě si na mokré kresby nalepovala kvítky , to aby byla  krásnější a žádostivější!

Byla nádherná a všichni z tlupy co byli jako já ji nadbíhali a ona je vyznamenávala. každého, kdo se ten den nějak osvědčil tak, že ho zatáhla za tábor a oddávala se s ním slastí pro mně nevídaných, nezakusených, prostě já jen vzdychal, tiše zaviděl a užíral se.

Vrhal jsem se do každého nebezpečí, všichni si o mých odvážných kouscích na lovu povídali, ale ona stejně odešla s někým, který mi nesahal ani po ramena. Až jednou, tlupa nesla do tábora zabitého kance a mně jako toho nejposlednějšího na nosítkách, byl jsem myšlenkami u Jílomazky, která si na mne ani nevzpomněla a kanec se  na mně prostě vyřádil. Moje zjizvené tělo dostalo nové šrámy, které krvácely, ale ty se zakrátko zahojí, protože Jílomazka se úplně proměnila, pečovala o mne - zůstala u mne v mém koutě jeskyně! Takže jsem mohl jít brzo zas na lov.

2

Ulovili jsme mamuta, to bylo slávy, to bylo radování, to bylo najednou poroučení!

"Morkosrku, udělej!"

"Morkosrku dej!"

"Morkosrku, jak to, že Ježura má lepší náhrdelník jak já?"

"Morkosrku, nech mě být!" 

"Morkosrku, přece nechceš, aby já,.." No chtěl jsem, aby jako ostatní ženy šla zpracovávat kůže, ale ona že ne, ona na to má přece mne!

4

Takže zatím co já jsem klečel jako ten nejposlednější moula a vydělával kůži, která měla být závěsem proti zimě, Jílomazka se někde krášlila. Ještě že mi pomohla  Vokounka, jinak bych si s kůží ani nevěděl rady. Mrzelo mně to její: - "Vidíš, to máš za to, žes měl oči jen pro ni a ona zatím měla tělo pro každého a ještě má, to mi věř."

Věděl jsem to, ale už mi to bylo jedno, Ono když se člověk chtěl pořádně k jejímu  tělu dostat, musel z něho slízat silnou  vrstvu jílu.

Nevím proč, ale už mi nechutnala jako dřív.

3

Nebudu zapírat, záviděl jsem ostatním,  kteří seděli u ohně, vykládali si o tom jak byl každý  při lovu statečný a smáli se mi, že jsem se stal Jílomazky poskokem, že nejsem ani mužský ani ženská!

Docela rád jsem se rozloučil se životem a moje duše odpočívala v říši předků zalezlá v koutku doufajíc, že  na ni Bůh zapomene. Trvalo to staletí a staletí a já doufal, že  už nikdy nebudu muset mezi lidi, že už na mne nikdy nepříjde řada, ale najednou tu Bůh stál přede mnou a jeho: - "Připrav se na další život," mne vyděsilo.

"Bože, Bože, prosím, už nikdy nechci být mužem."

Bůh se usmíval: -"Už nikdy nechceš být mužem?? Pročpak prosím tě, Vždyť si byl chlap jako řípa a co si toho dokázal!"

"Nechci, Bože, moc o to prosím, už nikdy nechci být mužem! Chlapi mají moc těžký život."

"Dobře, tak se připrav, právě se chystá v jednom stavení matka porodit dcerku. Tak šup a ať už si tam!"

"To beru," řekla duše  bývalého Morkosrka a Bůh se jen tak usmíval. Když duše oživila maličké děvčátko, Bůh si ještě zamnul ruce a s úsměvem dodal. "To se ještě  budeš divit, jaké změny, zatím co ty tady na nebesích hnípáš, se udály ve světe."

6

Luděčku, nemohl by sis vzít na chviličku Luďánka, když tolik pláče, já musím dožehlit to prádlo, dovařit oběd, doleštit parkety, přece víš, že přijede tvoje maminka, tak ať se jí tady líbí a nepomlouvá mě jako vždycky.

5

Jo holka, to ses neměla chtít vdávat, když se ti nechce nic dělat! Chtěli jste vy ženský rovnoprávnost, tak ji máte a nevotravuj mě s nějakou prací, tý mám dost, když musím do kanceláře!

(Na článku se podílel Pepí kresbami a Vašík s vymyšlením jmen.) 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Z bláta do louže mi-lada 09. 07. 2010 - 07:55
RE: Z bláta do louže brumbrumbrum 09. 07. 2010 - 08:08
RE: Z bláta do louže whitebeard 09. 07. 2010 - 09:06
RE(2x): Z bláta do louže nena 09. 07. 2010 - 13:32
RE(3x): Z bláta do louže sv 12. 07. 2010 - 13:42
RE: Z bláta do louže zdenka"ren" 09. 07. 2010 - 18:42
RE: Z bláta do louže sv 12. 07. 2010 - 13:40