Jako na galejích

16. červen 2010 | 07.01 |
› 

Dnes se nemám čím chlubit, včerejší den byl jedna práce od rána do večera a spala bych až bych

plakala. Nebýt Danka, spím doteď. Danek je "buditel" jakmile se rozezvučí raiopřijímač, který je stále

 nařízený na čtyři hodiny i když nemusí, Danek nesnese, abych spala dál. Příjde, tím studeným

čumákem mi zarejdí pod deku a prý: - "Koukej vstát!" Tak jsem vstala. Dnes si ještě dám repete, doufám,

že nebude pršet, a trošku  s tím na zahradě pohnu. Je to strašně zarostlé, kvůli dešti se tam vůbec nic

nedalo dělat a už ze zoufalství jsem obsypala vápnem políčko vzadu u plotu, jak radil Slávek, tam

je to nejvíce požrané, tak uvidím, jestli to  vůbec bude mít nějakou cenu, ale vápnem nic nezkazím.

Já si nestěžuji, je mi to docela jedno, ale ono přece jen lépe vypadá když je všude čisto, než když

kopřivy lezou ze  všech koutů.  

8

Seno mám doma, teď koukám, že ta plachta tam stále je, prostě nepořádná jsem a toho se nezbavím.

Malinko seníčka jsem tam nechala, svítilo sluníčko a Mikšek byl v něm zalezlý, zas má rýmu, je to

takový chudáček od malička. Už jako divoké koťátko byl stále s očičkama zalepenýma, nenechal se

chytit, abych mu je omyla, a tak je to stále. Nechala jsem ho spinkat v postýlce, kterou si sám udělal.

7

Hubeňoučký je, smutný, ale jak mu není dobře, tak se nechává alespoň hladit a vezme si z ruky nějakou

tu dobrůtku.

1

Tak co jsem vlastně všechno dělala? - Zasadila jsem konečně afrikány, které jsem měla v květináčích 

a pořád čekala na  zázrak, že snad slimáci odtáhnou zas do jiných krajin. Tak jsem to včera udělala,

ještě nevím co mi zůstalo. Naproti nám je taková malá dílnička by se dalo říci, dva ukrajici tam hoblují

prkna a tak říkám Pepímu, - "Já je neznám, zeptej se co budou dělat s těma pilinama a hoblinkama,

obsypala bych s tím kytky. Lída mi poradila: - "Vysadím afrikány a kolem to hustě zasypu pilinama,

a přežijí."  Udělala jsem to na kousíčku a vypadá to, že přes ty piliny se vážně nedostali i když mi

ještě pomáhl  "vaniš" pravdou je, že jsme kdysi neměli slámu a stali jsme pod Barušku piliny.

Byly jich tu hromady a hromady, vozil je Zdenda z nějaké firmy a já vážně měla slimáky. Tehdy jsem

si i jahody podsypala a byly krásně čisťoučké a hlavně neožrané, ale kde dnes vzít tolik pilin?

Ukrajinci se pousmáli, a že prý : - "šéf na zahrádku."

3

pise.cz/img/178846.jpg">

Tak nic.  Vždycky může být i hůř. Ale bylo krásně, nebylo horko, nepršelo, večer jsme ještě s Dankem

vyšli loukou nahoru ke hřbitovu, přišli i sousedi, psi se proběhali, my zavzpomínali na doby dávno

minulé. Všichni jsme ze zemědělských rodin a tak jsme se vraceli k polím, obilí, práci kolem zvířat,

a shodli jsme se, že bychom se měli narodit o století dřív, dnes tomu jednak  nerozumíme, ta honba

za penězi, spotřební život je tak ubíjející, pohodlí zas vytváří nové nemoci, říkají tomu civilizační. Já myslím,

že život gučový lidem neprospívá, ani ten počítačový a autový.  

4

"Maminka dělala takový vdolky, moc mi chutnaly a vůbec nevím jak je dělala. Prostě se mi nepovedou."

Vzpomněla si paní sousedka a já tvrdím: - "Ano, vdolky, strašně dlouho jsem  nemohla přijít na to jak

se dělají, ale je to jen voda. sůl, droždí a víc nic!" Maminka je dělávala vždycky v pátek, to prala a tak

byla pražená polívka, pražená se jí prý říkalo proto, že vydržela teplá i kdyby se s ní šlo pěšky až do Prahy.

Tu polívku nemusím, ale ty vdolky jo! Soused zas přišal na řepánky, a jiné a jiné,  tak jsme klábosili.

5

Slepice mne všude doprovází a když jsem si zasadila hledíky, (taky už plakaly v truhlíku) tak mi kohout

okmažitě přiletěl překontrolovat, jestli to dělám dobře, vlítl mezi  vysázené květinky, že jsem se vztekala,

až mi Pepí z pod smrku zvědavě hodil otázku, - "co mu tam děláš?"

"Já - jó? - Na víc jsem se nezmohla, když Lojza  kdákajíc letěl zahradou a slípky za ním, to jsem si teprve

uvědomila, že ony mi zas hrabaly u  afrikánů. - "Já vás zavřu, budete to vidět," pohrozila jsem.

6

Když se tak dívám kolem sebe, uvědomuji si, že tu chalupu mám jako hračku. Sice to vypadá, že

pracuji, ale ono je to spíše takové vyplněné přání z doby, kdy jsem byla v paneláku a nechtěla tam

být. Věrka přišla v neděli s Petrem a já celá nadšená je táhla na zahradu, kde vzadu pod hruškou

máme jednu orchidejku (vemeník) která se tam nevím jak vzala a loni kvetla. Pepí sekal a celý ten

cíp, kde jsme ji loni objevili nechal, jednak jsou tam kopretiny a ty se u nás nesekají, až po odkvětu.

 Byli zvědaví co za zázrak tam mám a když jsem je dovedla k takovému ještě nekvetoucímu nicu, stáli

a dívali se na mne jestli jsem vůbec normální, když považuji za zázrak něco takového a Věrka mi řekla: 

 "Ty bys nemohla žít v paneláku!"

S tím souhlasím, už jsem si to tam odžila!

9

Tak Lojzíčku, už se na mne nezlob. To víš, všechno taky nemůžeš, tam kam já hrábnu, ty už nemusíš!   

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jako na galejích brumbrumbrum 16. 06. 2010 - 08:26
RE: Jako na galejích mi-lada 17. 06. 2010 - 08:21