Večerníček V.

22. červenec 2010 | 18.50 |

Honzíček V.
 Ani nevíte jaký jsem měl hrozitánský hlad, když jsem se probudil. Měl jsem hlad jako vlk! Ale musím se přiznat, že nevím jaký mají hlad vlci, tak mám hlad asi jako Julina! Babička říkává, že ještě neviděla nikoho tak hladového, jako je ona. Julina je taková černá kudrnatá fenka, co bydlí u babičky s dědečkem a není jejich. Jednou se od svých pánů zatoulala a tady v chaloupce dostala něco na zub a už se nemíní nikam stěhovat a tak se babička podivuje, jaký stálý hlad má tenhle pejsek! Takže já mám stejný hlad jako ona a právě teď! Ještě že má maminka tolik mlíčka i ona mi povídala: -"Teď musíš hodně a hodně jíst a spát, abys byl zdravý a silný!"
baraJak už jsem zdravý jsem musel ukázat panu doktorovi, který se na mě přišel podívat a že se mnou neměl žádnou práci, tak oočkoval všechny králíky v králíkárně na dvoře.
 Ti doktoři! Pořád by někoho očkovali, jako kdyby nic jiného ani neuměli. Možná jsem se i trošku bál, ona mu jistojistě nějaká ta injekce zbyla a tak jsem rychle vyskočil na všechny čtyři a utíkal se k mamince schovat. To bude asi tak nejlepší pomyslel jsem si, ale babička ta babička začala hned: - "Honzíčku, Honzíčku," To mě lákala slaďounkým hláskem.
 "Tak Honzíčku, předveď se!"
 Když to chceš, pomyslel jsem a začal tedy poskakovat a ocáskem vrtět jak praporkem, kopal jsem na všechny stany, až pan doktor povídal: - "To jsem rád, že jsi takový pašák. Ani k tobě nepůjdu."
 To jsem byl také rád, on jeden nikdy neví. Pan doktor si chvilku povídal s babičkou a babička se ptala, jestli můžu ven. Bylo by to krásný a já bych moc chtěl. Tak moc abych to chtěl, proto jsem udělal na babičku loudivé. – "Můůů" a vykulil na ni ty své veliké oči a ona se zasmála a řekla. – "Ty bys chtěl ven, že mám pravdu, uličníku jeden."
Že se vůbec ptá! Rychle na souhlas jsem zamával ocáskem a ona řekla. – "Tak dobře, půjdeš ven, ale sám! Mámu necháme tady, abyste se zase neuhonili."
 A šel jsem! – Šel jsem ven a sám! Nikdo mě nemusel postrkovat, otevřeli mi jen dveře a já vešel do té tmavé chodby a vůbec jsem se nebál.
 "Bůůů," uslyšel jsem za sebou silné maminčino volání. – "vrať se mi synáčku! Vrať se!"
 To volala máma a já nevěděl, mám-li jít ven za sluníčkem a nebo se mám vrátit k mamince a přitulit se k ní.

 Maminka za mnou nemůže, je uvázaná u žlabu. Má na krku řetěz a ten ji drží a nepustí! - Já bych nikdy nechtěl mít řetěz, brrr! Jen na to vzpomenu, už mám husí kůži. Ne! – Nikdy nechci mít řetěz! Tak jsem chvilku přemýšlel v té chodbě a pak jsem se vrátil k mamce a zase jsem se ve chlévě otočil, že půjdu ven. Viděl jsem, jak se maminka a dívá ke dveřím a cítil jsem její strach až v té chodbě.
 Znovu jsem se vrátil, přišel jsem až k ní a zeptal se: - "Kdo ti to udělal?" Myslel jsem ten řetěz, kdyby ho neměla, vyběhli bychom oba dva ven a proháněli bychom se zahradou až by nám od kopýtek drny odletovaly. králíčci
 "To mi dali, když jsem byla ještě malá," odpověděla maminka a já se hrozitánsky lekl. Rád bych věděl víc, ale bál jsem se, že mi řekne, že mi tohle udělají také a tak jsem raději utekl.
 Utekl jsem jako poslední uličník a vůbec jsem už nedbal na to, jak maminka zoufale volá, abych se vrátil domů.
 Zahrada byla plná sluníčka, travička mi hladila nožičky a leskla se. Moc se mi to líbilo! Pokusil jsem se o to, co dělala moje maminka. Sehnul jsem hlavičku a ukousl kousíček té zelené hedvábné travičky. Chutnalo to dobře. V pusince jsem to převaloval, kousal jsem to, ale potom mi to vyklouzlo ven a zapadlo někam do trávy a nemohl jsem to najít. Ukousl jsem si tedy novou travičku a najednou se babička rozesmála a povídala dědečkovi: - "Podívej se na toho rošťáka! On žvýká metlici a jak se u toho důležitě tváří."
 To by mě babička urazila! Já se tvářil jako maminka, vůbec ne jako důležitá! Ani nevím, kdo to je.
slípka Tak jsem jim musel ukázat, že se zlobím, když oni se mi smějí pro nic a za nic! Rozběhl jsem se dozadu k plotu. Tam byl tak veliký prostor, že mě to až udivilo. Najednou jsem uviděl Slepičky, byly tam take i s malým pipinkami. To jsou malá kuřátka. Já jsem si chtěl s nimi trošku pohrát, honili bychom se, ale oni nechtěli. Začali hrozitánsky pípat a jaký děsný rámus dělala ta jejich máma! Raději jsem znechuceně odběhl na dvorek a šel se podívat na králíky!
 Králíčci jsou legrační a zvědaví skoro jako já, ale na druhé straně se také hrozně bojí, stejně jako já. Nejdříve to vypadalo jako, že si budou hrát, ale potom utekli dozadu, úplně do kouta a když se nic nedělo, pomaličku se vraceli, aby se zase všichni natlačili na dvířka a zvědavě mě okukovali. Hubičkami pořád něco povídali, ale nebylo jim rozumět, chtěl bych je ven!
 Králíčkové, pojďte ven"! drcl jsem hlavičkou do dvířek, aby se otevřela, ale to už mě dědeček plácl po zadečku. – "Necháš toho, lumpe jeden! Já mám i bez tebe dost práce."    
 Ten dědeček je! Copak já chtěl po něm nějakou práci? Já chtěl jen otevřít králíčky, abychom si mohli v trávě hrát všichni pospolu.
 "Můůů" otočil jsem se k dědovi: - "Tak mi pusť maminku, ať si mám s kým hrát!"
 Dědeček mi nerozuměl a vzal mě kolem krku a táhl mě kamsi. Jejda, to já přece nechtěl! - Hele dědo, dej mi pokoj! Mě se chce chodit po dvoře, vždyť nelítám, abych se zase uhřál, jen běhám."
 "Jen pojď, pojď, máma je tam celá uřvaná," řekl děda.
 Je to jako vždycky s dospělými, já můžu říkat co chci a oni si udělají také co chtějí! Ten děda ne aby mě pustil, děda mě táhl a já už vím kam, - domů!
 Maminka byla celá ustaraná. Jak to, že jsem ji vůbec neslyšel? Chudinka moje malá, uvědomil jsem si, že se jí asi hrozně stýskalo a tak jsem popoběhl až dědeček skoro upadl na zem. To by byla švanda, kdyby se tak rozplácl na té chodbě!králíčci1
 Nechal jsem ho v  chodbě tak, jak si klekl na jedno koleno, sám sem vletěl do chléva a hned spustil. – "Maminko, ty si mě volala?Já jsem tě ale vůbec neslyšel." A už jsem byl u ní a ona mě hladila: - "Maminko," opakoval jsem a úplně se zalykám štěstím a radostí, že jsme zase spolu.
 Maminka mě začala olizovat a hladit pod krčkem, zkoušela také, jestli nemám teplou hlavičku a to jsem neměl.
 Bylo mi blaženě, tak blaženě, že jsem z toho úplně usnul.
králíčci2

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře