Je neděle, jdeme s turisty na Sychrov a dál a dál. Člověk míní, osud mění. Tak krásně to ráno začalo, na teploměru bylo -20st, potom vyšlo slunce a všechno se třpytilo, prostě nádherný zimní den. Vystoupíme z vlaku a jdeme po umrzlé cestičce nadoru a potom dál kamsi. Kdybych víc dávala pozor kam šlapu, alo to ne! Dole v údolí byla krásná chaloupka a já mám právě takové moc ráda. Chci fotit a ejhle, najednou  ležím na zemi  a cítím, že ta moje ruka je nějaká divná. První pomoc mi udělal Standa, stáhl mi ruku pružným obinadlem, podložil svým "podprdelníčkem" hodily jsme ji do šály, Lidka mi podala kus čokolády a červený prášek proti bolesti, Jirka zase svůj čaj na zapití a co bylo od nich nejhezčí Nina oželela vycházku a vracela se se mnou do Sychrova na vlak, potom mne doprovodila na pohotovost do nemocnice, oblékala mne ve vlaku do bundy, stejně tak svlékala, odmotala  první pomoc Standovu,  jelikož mi ruka děsně otékala. Servis mám jak pan president.

  Potom už to šlo jako obyčejně. rentgen, rovnání ruky, jelikož byla v podivném úhlu, zasádrování a ve čtvrterk mne čeká operace, jelikož když já něco dělám, tak vždycky pořádně.

Tady ještě nemám ani tušení jak dnes dopadnu

Tady jsem ještě opatrná na to, kam šlapu.

Támhle někde před tím domem padám.

Došla jsem až sem a už vím, že to není vůbec dobré. U té krásné smuteční vrby mne ošetřili a vracíme se s Ninou zpátky

Takhle teď budu chvíli chodit. Pro mne je to hrozné, když neposedím chvíli na místě a tu ruku mám mít nahoru, ledovat ji, kontrolovat prsty,...fuj to je to  strašný i tady. Když tady potřebuji velké písmenko, musím tužku do zubů a zmáčknout - shift. Jo a víte jak je krásné mít kolem sebe takové lidi, - já už to vím!