Večerníček VI.

23. červenec 2010 | 18.55 |

 Honzíček VI.
pijuTakhle krásně já si žiju a líbí se mi to čím dál tím víc. V našem DOMA mám už celý prostor na běhání, už mi dělící příčku modrého pletiva dal dědeček pryč a tak můžu i ke slepičkám, můžu k malým pipinkám a se svým Pipinkem můžu běhat až do jejich spinkání, které je velice divné!
 Slepičky nehajají jako já a maminka na slámě pěkně položeni na bok! Kdepak, slepičky si vylezou čím výš, tím se to pro ně zdá lepší a stojí na těch svých dvou nohách, hlavičky jen tak skloní dolů a zavřou očička a to je všechno. To já abych nemohl, to já bych určitě spadl i když mám nožičky čtyři.
 U nás doma je hodně zvláštních věcí, jako třeba košík na trávu! On je proutěný a když ho zoubky koušu, je hořký a nedobrý. Maminka říká, že se to nedělá a tak jsem s ním chtěl zápasit, když ho tedy nesmím kousat. Strčil jsem do něho hlavičku, povalil se klidně na bok a nechal do sebe strkat a tak jsem ho před sebou valil a valil až ke zdi a jásavě jsem křičel na maminku, že ten košík přeperu, jakou mám velikánskou sílu a najednou to nešlo dál!
 Já jsem nevěděl, že to nedělá ten košík, ale zeď o kterou se košík opíral a tak jsem tlačil a tlačil až se mi kolínka podlamovala a najednou byla kolem mne veliká tma! Bylo to najednou a tak jsem chtěl utíkat k mamince, ale košík běžel se mnou a ani jsem nevěděl, kterým směrem maminka je. Zoufale jsem zabučel a podivoval se, že do té tmy lezou slabounké čárky světla a taky mi bylo moc divné, proč maminka nemá o mne vůbec žádný strach, když vidí, co mi ten košík dělá.
 Hodil jsem hlavičkou a couvl. Třeba mě ten košík z té tmy pustí hlavičku jsem dal hodně dolů a konečně se mi povedlo to, že mě košík nechal na pokoji!koš
 Byl jsem celý udýchaný a odběhl jsem kousek dál, abych byl v bezpečně vzdálenosti a díval se , jak tam košík leží na boku a dělá, že nic! On předstíral, že si jen tak klidně ležel a že za všechno můžou jen já sám. Utekl jsem k mamince, která mě pohladila a řekla. – "Ty jsi mi, ale Hrdina!"
 Nevěděl jsem jak to přesně myslela, ale asi mám být na co pyšný. Přemohl jsem košík na trávu, to poslední se nepočítá!
 Když mi trošku otrnulo, rozhlížel jsem se kolem, co bych teď tak mohl přeprat.

– Stálo tam kolečko, kterým odváží babička hnůj co naděláme s maminkou. Pomalu jsem přišel k němu a drcl malinko do korbičky. – Kolečko nic! Tvářilo se stejně jako ten košík na začátku naší bitky. Opřel jsem se tady ještě jednou vší silou do kolečka a zatlačil jsem. Udělalo hrozný rámus a převalilo se na bok a zase nic jiného nedělalo.

pití"Hraj si se mnou!" Poručil jsem kolečku, ale neposlechlo.
 "Maminko, tady se nedá nic pořádného dělat." Postěžoval jsem si.
 Maminka se usmála. – "Protože ty chceš dělat jen samý lumpárny," řekla a pohodlně se uvelebila ve slámě, kde si klidně dál přežvykovala. Přišel jsem k mamince chtěl jsem mlíčko. – "Maminko, já nemůžu dostat na mlíčko," říkám, protože vemínko je schované za jednou ze zadních maminčiných nožiček.
 "Víš ty co?" Řekla maminka.
 "Lehni si na chvilinku a odpočívej! Sám si viděl, že jsem si před chviličkou zrovna lehla, tak dej pokoj. Babička přinese za chviličku krmení a potom nás určitě pustí ven." Slíbila maminka a tak jsem si také lehl.
pitíJak to, že ta maminka poznala, že nemám hlad? Jak to, že poznala, že jsem jí jen chtěl tak trošku ochutnat?
 Babička opravdu přišla. Já někdy nevycházím z údivu až se musím zeptat. – "Jak to, že si maminko věděla, že babička přijde?"
 "Babička chodí pravidelně, můžeš se na ni spolehnout. To poznáš sám, až budeš větší." Odpověděla na to maminka.
 Babička nandala mamince pořádnou porci travičky, pohladila ji po hlavě a řekla jí krásným jménem: -"Barunko," to se mi moc líbí, že maminka je maminka, stejně jako já jsem synáček a navíc je i Barunka jako já jsem Honzíček.
 Babička odešla aby se hned zase vrátila s kbelíkem a dala mamince z něho napít. Maminka vždycky ponořila ten svůj čumáček s tlamičkou do vodičky a dychtivě pila. Teď se na mě podívala a řekla: - "Myslím, že si říkal něco o tom, jak velikou máš žízeň. Zkus to na žízeň je tohle daleko lepší jak mlíčko. Mlíčko je pro tebe jako pro mne travička."
 To tedy bylo poznání. Já mám okusit maminčino bumbání? Copak to dovedu? Vždyť tam není žádný cecíček! Za co mám tu vodičku, jak tomu maminka říká, tahat? – To je najednou otazníků!
Maminka se usmála. – "Ty nevíš jak, viď?" Zeptala se  a měla úplnou pravdu. Nevěděl jsem.
 "Tak se dívej!" Poručila a já se díval.
 Maminka ponořila tlamičku jen na začátek té Vodičky a zatáhla jako když chce dýchat hubičkou.  
 "Tak prosím," udělala mi místo u kbelíku.Pepi
 Já jsem skutečně udělal všechno co ona, ale vodička mi namísto jen do krčku skočila navíc i do nosíku. Musel jsem proto prskat, kašlat a nechat si líbit i to, že se mi babička směje.
 Tak jsem se rozhodl, ať si maminka nechá to svoje, já si taky nechám to svoje!
Když jsme se oba napapali, stal se zázrak! Babička znova přišla odvázala maminku a mohli jsme zase spolu ven.

ma

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Večerníček VI. brumbrumbrum 24. 07. 2010 - 09:15
RE(2x): Večerníček VI. nena 24. 07. 2010 - 13:37