Vodopád Jedlová

7. červen 2010 | 06.59 |
› 

Včera byl nádherný den, plničký slunce snad až moc ostrého, nebíčko se na nás smálo zároveň se

sluníčkem a tak co? - Je volno (pro ty kteří pracují) Pepí jel do Mimoně, že prý na Ralsko, a tak už

týden máme domluveno, kam jinam než na Jizerky. Den jsme využily do poslední minuty, od rána do

večera a já ještě  ten  večer, kdy jsem stahovala fotky trošku  hubovala na ostré sluníčko, které

mi ty fotky  kazilo, - moc světla a já nejsem žádný machr, abych si s tím poradila. Takže, nejdříve

Jizera, potom chození sem tam a zase obráceně, jelikož jsme si nechaly poradit a zřejmě špatně a

než jsme se natolik zorientovaly kde vlastně jsme, musely jsme ujít nemálo kilometrů, ale bylo

nádherné, navíc jsme stihly večerní vlak, tak o nic nešlo. Začnu tím předposledním, vodopády

na Jedlové. Je v nich všechno, divokost, něha, krutost, laskavost, pro mne je v nich prostě všechno!

01

Když jsem uviděla tuhle chaloupku, nadšením jsem téměř vykřikla: - "Jé tu znám! Pamatuješ Alčo, taky jsme

tady s Pepím bloudili a nakonec šli na "Protrženou přehradu?" - Chaloupku si sice nepamatovala, ale zas

se postavila k mapě na veliké tabuli a její: - "Tady jsme s  Pepím hledali kde to vlastně jsme."

Takže po hodinovém a hodinovém chození různými cestami, silnicemi i pěšinkami konečna víme i teď kde jsme.

u vody

Stejně jako loni se usadíme téměř v řece Ala boty dolů a chladí si ušlapané nožky ve vodě, Barýk by

nejraději zas do vody hupnul, ale nesmí, tady nesmí i když celou cestu vymetl každý příkop kde bylo jen

trošku vody, každou stružku, potůček, to aby si ochladil packy a kožíšek. Potom nás pěkně "osprchoval"

také jsme to potřebovaly, Já se přiznala když jsem pila ze studánky jen tak z  dlaní: -"Holky, já jsem celá

slaná." A tak jsme se také jak byla možnost, omývaly studenou vodou.

03

Svačíme a i když Barýk měl svou svačinu, loudil na nás alespoň pohledem a umí to. Zbaštil mi polovinu

chleba. "Víš Álo, že pes i když loudí, tak poroučí?" Ptám se na moudro, které jsem někde přečetla a Alča

se smála, - "To víš, umí to."

04

Hanče uplavalo pití, tak ho lovila mezi kamením. Ještě že je koryto řeky tak bohatě obsazené balvany

a jde  sedět uprostřed řeky a jen se dívat jak vodička poskakuje, jak dovádí. 

05

pise.cz/img/177585.jpg">

Víme s Álou, že kousek odtud je pohodlná cesta sice stále do kopce, a je beze značek a my po ní  loni šli 

vedeni Pepou, který si to rázoval daleko před námi, když my nabručené  nevěřiliy,  že on ty zatrcený 

vodopády najde. Cesta se tehdy zdála nekonečná, stejně jako dnes. Nějak se mi vybavovalo, že jsme

museli z asfaltu přejít na panelovou a tam někde byla odbočka. A tak jdeme a jdeme a jdeme.

1

Byla tam s upozorněním, že jdeme na vlastní nebezepčí, padají tu stromy, vůbec to bylo místy jako

překážková dráha i když zas místy chodníčky za kterými nás čekalo zrádné bláto.

2

To jsou ony! Padající vodu jsme slyšely už z cesty, tak jsme věřily, že je najdeme.

2

Chtěla jsem jako Pepí loni přejít na druhou stranu, abych to mělo po slunci, ale když jsem přeskakovala

z kamene na kámen, když jsem viděla, že zas tak dlouhé nohy nemám, abych si mohla dovolit skákat

až na druhou stranu z jednoho balvanu na druhý,  když mezi tím pospíchá voda, uznala jsem a vrátila se

k děvčatům s tím že: - "já nejsem Pepa."

3

4

Vodička je tak čistá, že jsme se v ní nejen  myly, ale klidně ji i pily. Byla nádherně studená a příchutí kamení.

5

6

8

9

10

11

12

13

14

15

16

Takže pěšinou mezi kameny, kořeny, blátem, občas s lávkou přes to nejhorší jsme došly až dolů

a namířily si to na Josefův Důl, obdivovaly se chaloupkám a dohadovaly se, jestli ještě vůbec pojede

nějaký ten vlak, abychom se dostaly domů. Bůh lesů a hor nás měl  velice rád, vlak nám jel za

pouhou čtvrt hodinku, holky si stačily dát ještě pivčo v hospůdce naproti, já měla hlídat  Barýka, který

zoufale kňučel, že ho pustila jeho milovaná paní a když vyšly s Hančou z hospůdky, aby si

to pivko daly venku u stolu, neudržela jsem ho a táhl mne přes silnici, aby byl u ní.

Bylo to krásné, bylo toho snad víc než bylo zdrávo a proto se každá na něco těšila, já na sprchu a na

kafe, Hanča na na to, že shodí všechno co má na sobě a hupne pod sprchu, Ala na vanu,  a litovaly

mne, že mám před sebou ještě 2,5 km, domů. Došla jsem, dala  do škopku vodu, do něho nohy, sedla

k počítači, stáhla fotky, vlezal do sprchy, jo a před tím vším nakrmila zvířátka, protože Pepí ještě nebyl

doma, jen za chvíli přišla SMS, "Už jsme v Libverci, jen  vyložíme nástroje a jsem doma." I on měl krásný den. 

Teď je ráno a já zas nevidím dál jak na topoly u bývalého státního statku, nebe je zakryto mraky a sluníčko?

Prý ho  bylo včera dost.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Vodopád Jedlová hospodynka 07. 06. 2010 - 07:51
RE: Vodopád Jedlová newold®blbne.cz 07. 06. 2010 - 11:08
RE: Vodopád Jedlová saša 07. 06. 2010 - 21:53
RE(2x): Vodopád Jedlová nena 08. 06. 2010 - 06:07
RE: Vodopád Jedlová jája 07. 06. 2010 - 22:41
RE(2x): Vodopád Jedlová nena 08. 06. 2010 - 06:08
RE: Vodopád Jedlová jarmila 08. 06. 2010 - 14:26
RE(2x): Vodopád Jedlová nena 08. 06. 2010 - 20:23