Když kvetly stromy

22. květen 2010 | 06.44 |

Když jsem byla malá, chodívala jsem v době, když kvetly stromy na naší zahradě, nahoru na  půdu a

dívala se z té výšky na tu zváštní krásu. První nám vykvétal špendlík u staré studně. Říkala jsem si: -

"Nejkrásnější jsou květy špendlíku!" Jenže po něm vykvetly třešně, dál višně, hrušně a já si stále říkala

onu  větu :- "Nejkrásnější květy mají třešně!" Potom: -"Nejkrásnější   květy mají višně!"

malýNakvetla hruška a co si myslíte i ona měla

ty nejkrásnější květy! Jabloně nám kvetly

poslední a tak jsem opět říkala: - "Nejkrásnější

květy mají jabloně! V té době, kdy nám kvetly

jabloně se nám narodilo miminko, nejmladší

sestřička Slávka!

Květy jabaloní se mi spojily s malými miminky

a už mě to v životě neopustilo.                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                 

Kvetou jabloně a samozřejmě mají ty nejkrásnější květy a já cítím v  jejich vůni miminka, něžná malá

a tak dokonalá.

V době kdy začala kvést naše zahrada jsem byla na půdě neustále. Měla jsem tam

obrovské poklady. Jedno broušené sklíčko a několik barevných střípků ze starého kredence. Dívala

jsem se přes ně dolů do zahrady a ona se mi měnila před očima.

Jestlipak víte, že se z prvního kvítku jakékoli květiny narodí nejprve víla, nebo jen skřítek, či květinková holčička?

Já jsem to už jako dítě věděla a já jsem to dokonce i viděla na té naší veliké zahradě. Z jabloní ovšem nevyšla

hrvíla, z jabloní  vyšla královna Svatava a měla na

starosti nejen všechny jabloně, ale i všechny květinkové

holčičky a skřítky co jich na zahradě bylo a že jich tam

panečku bylo!

Moje maminka byla kytičkářka, ta by se nespokojila

jen tak s několika květinami. Té musela zahrada kvést

od jara do podzimu, to jinak nešlo Takže královna 

Svatava se panečku něco napracovala, aby bylo všechno v pořádku! - Naši říkávali, že jsem "divné dítě" 

a asi měli pravdu, vždyť moje dětství provázely nejen skřítkové a víly, ale já měla dokoce i tři vodníky.

Jeden bydlel přímo v naší staré studni u zimní jabloně! Druhého jsem měla u řeky Ploučnice pod rozložitou

smuteční vrbou. Sedávala jsem na mostě, její větve splývaly dolů přes most a celičkou mě před světem

takyukrývaly. Vodník pokaždé přišel a povídali jsme si

o všem možném, co mě bolelo, co mne trápilo, z čeho

jsem měla radost. Také mi dovolil vidět  rusalky, měly

zelené vlasy, dlouhatánské a plničké drobných bílých

kvítků, které se ve vodě vlnily a byla to krása nevídaná.

Třetí můj vodník žil ve starém polorozpadlém mlýně

uprostřed té naší Stráže.

 Chodívala jsem kolem do školy. Ráno jsem ho jen pozdravila, on seděl na prohnilém mlýnském kole na které

padala  voda z náhonu a čekal na mne.  - Vždycky je nádherné, když víte, že někdo čeká jen na vás! Ráno jsme

se jen pozdravili a prohodili pár slov, ale zato odpoledne jsem si to vynahradila. Když jsem šla ze školy, nalehla 

jsem na mostek a dívala se dolů. Povídali jsem si o všem možném i nemožném, až se někdy stalo, že mě

starostlivý kolemjdoucí sundal z  mostu, abych prý nespadla dolů.

 Tohle není pohádka, to je jen má dětská fantasie ze které byli moji rodiče někdy dost nešťastní, že tatínek

 občas používal i pásek, kterým mi pořádně seřezal  sedínku.

  Prožíváme dny, které by měly být krásné, přímo pohádkově krásné a zatím prší, spousta lidí je nešťastná

jelikož příroda oplácí lidem jejich bezohlednost a tak jsem si dovolila probudit tu malou holku v sobě, aby se 

zas za mne dívala svýma dětskýma očima na ten "Boží svět" a někdy se i divím, že na to ve shonu všedních dnů

nezapomněla. Někde jsem slyšela, nebo snad četla, že v sobě od narození máme jak dítě, tak dospívajícího

človíčka, stejně jako  zralého člověka, dokonce  i starce. Záleží jen na nás koho necháme v jakýkoli čas

vládnout! Proto potkáváme třicetileté starce a stařeny, stejně jako šedesátileté mládence a dívčiny.

Já osobně mám nejraději tu malou neposlušnou a věčně utoulanou holku  plničkou fantaze.

Teď ji mohu častěji pouštět ven a nechat se unášet krásou, které je tolik kolem nás.

Přeji, ať vám všem krásně odkvetou jabloně, když už opršely třešně, hrušně, špendlíky atd,...

malá

hrušeň

třešeň

jabloň

jabl

chalupa

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Když kvetly stromy jarmila 22. 05. 2010 - 10:05
RE(2x): Když kvetly stromy nena 22. 05. 2010 - 15:17
RE: Když kvetly stromy iva* 22. 05. 2010 - 16:39
RE(2x): Když kvetly stromy nena 22. 05. 2010 - 19:53
RE: Když kvetly stromy adil 23. 05. 2010 - 07:34
RE(2x): Když kvetly stromy nena 23. 05. 2010 - 12:35
RE: Když kvetly stromy zdenka"ren" 24. 05. 2010 - 15:39