Modré z nebe

20. květen 2010 | 05.53 |

Míváme srazy spolužáků ještě ze ZŠ, je to úžasné a vždycky se moc těším, vždyť nám bylo nádherných

...náct let, a jiné jak školní povinnosti jsme neměli. Chodili s námi Markéta a Honza!

Taková nerozlučná dvojka na kterou nikdo nezapomněl a přitom tak nějak divně

jejich školní láska skočila a nikdo netuší proč.

Honzík nikdy na sraz nepřijel, Markéta chodí pokaždé a téměř celou dobu pozorně sleduje dveře,

l2co kdyby  se náhodou.

otevřely a Honzík tam stál?!

Na posledním srazu se kdosi

odvážil zeptat: - "A Markéto,

proč vy dva jste se vůbec rozešli?"

Markéta se po nás podívala

a tiše spustila: - "Jednou lilo,

strašně, ale nám to nevadilo,

stáli jsme v podloubí  a čekali

až se liják přežene. Čekání ve

dvou je krásné a strašně rychle

utíká. Zdálo se nám, že pršelo

jen chvíli, chviličku.

Když jsme vyšli, bylo všude

plno louží. Ty menší jsme přeskakovali

ty větší obcházeli a stále  se přitom

drželi za ruce. Smáli jsme se a já se

podívala nahoru kde byla krásně modrá obloha a s takovou romantickou  nadsázku jsem řekla: - "Jednou bych chtěla,

aby mi někdo přinesl kus modrého nebe, abych si byla jistá, že mě má skutečně rád."

  "To přece není žádný problém," řekl Honza a krátce se zasmál. "Chceš modrý z nebe, máš ho mít!"

  "Když myslíš," urazila jsem se.

 "Myslím a dokážu ti to! Dám ti kus modrého nebe a teď hned, ale musíš zavřít oči, jinak se modré z nebe nedává.

Tak  dělej ,dělej," pobízel mne.

 Udělala jsem přesně to, co chtěl a skutečně nešvindlovala.

  "Už můžeš!" Dovolil po chvíli chůze mým očím, aby se otevřely.

Když jsem poslechla, stáli jsme na kraji obrovské louže. Obloha se shlížela ve vodě stejně jako větve stromů,

stejně jako my dva, když jsme se trošku naklonili.

l1.

"Tady máš odemne pořádný kus toho svého modrého z nebe. Stačí ti?" Řekl a když jsem překvapeně a asi i uraženě

mlčela, malinko do mne strčil se slovy: - "Chtěla si to, tak si tam pro ně dojdi."

"Zavrávorala jsem a on mne nezachytil. - To je všechno jen ještě, že tím skončila láska jedné tmavovlásky, 

navíc skončila i škola a nebyl čas si to v hlavě porovnat. Já odešla na ekonomku, Honzík do učňáku. Já husa

ovšem od té doby nahlížím do každé kaluže s nadějí, že krom modrého z nebe tam jednou uvidím jednu rozesmátou

tvář. - Nemohl přece tušit, že padnu před tím svým modrým z nebe ne jen na kolena, ale na všechny čtyři."

l3

Všichni jsme věděli, že Honzík už nikdy nepříjde. Honza chodí na jiné srazy tam nad tou modří z nebe, které si

Markéta tolik přála. Doufám, že i ona jednou až přjde její čas se s ním sejde vždyť to její: - "Nemám špatného

muže, mám hodné děti, ale Honzu mám pod kůží stejně jako kdysi," - říká vše.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Modré z nebe karoll 20. 05. 2010 - 07:32
RE(2x): Modré z nebe nena 20. 05. 2010 - 16:50
RE: Modré z nebe newold®blbne.cz 20. 05. 2010 - 07:40
RE(2x): Modré z nebe nena 20. 05. 2010 - 16:51
RE: Modré z nebe mi-lada 20. 05. 2010 - 11:07
RE(2x): Modré z nebe nena 20. 05. 2010 - 16:53
RE: Modré z nebe jarmila 20. 05. 2010 - 18:06
RE: Modré z nebe contritus 21. 05. 2010 - 07:05