Setkání se Šporkou

7. květen 2010 | 06.21 |
› 

Šporka je potok, takový nic moc, ale stojí za zastavení. Pramení kdesi na Polevsku a klikatí

se dolů, aby přibíral vodu z malých potůčků a Pod Holým Vrchem se přidal k Ploučnici.

Kdysi to byl jeden z nejčistčích potoků vůbec, dnes se to myslím tvrdit už nedá, ale jeho

břehy jsou stále ty nejvyšší. Někde dva metry, někde možná i  více, jak se zakusoval

v místech  kudy teče. 

p1

Já vím, že je těžké uvěřit po včerejšku, kdy šnůry vody z nebe padaly na zem, ale ve středu bylo skutečně

takhle krásně.

p2

Voda, stromy a zeleň, to je úžasná kombinace, která stačí k tomu, aby měl člověk (já) hezký pocit, ovšem

nesmí u toho lejt jako včera a dnes to nevypadá o moc líp. Ještěd na který  většinou koukám z okna

tam prostě není, ptáci sice prozpěvují, ale to asi jen tak z  zvyku a nebo, aby mi to nebylo líto.

p3

Byla jsem zvědavá kam ty vyšlapné pěšinky vedou a tak jsem se spustila dolů z náspu, tedy bývalého.

Cyklostezka je totiž namísto bývalé trati uz České Lípy do České Kamenice, mimochodem tak krásnou

krajinou, že jsem tudy kdysi jezdívala jen tak se podívat. Jednou z jara na tuhle krásnou zeleň, potom 

v létě, podzim nemá konkurenta a zima? - Škoda, že s takovu rychlostí se vytrhaly koleje i pražce,

kousek z Kamenického Šenova do České Kamenice zůstal a dnes po něm občas jezdí takový ten

starý vláček a je to pro lidi "trhák." Kdysi ve škole jsme se učili, že máme nejhustší železniční tratě na

světě, proto se to tak  přece nemohlo nechat.

p4

"Náspy" jsou tu místy vysoké, proto je kolem stezky takové "žbrdlení" které se musí podlézt, když chcete

dolů a já chtěla, bylo mokro a tak mi noha ujela a dolů jsem se dostala po zadní části těla, ale dostala.

Takhle to vypadlo pod mostkem.

p5

Šla jsem kousek po břehu a viděla, že ani kořeny vzrostlých stromů nebyly překážkou vodě, aby si

neudělala koryto tam, kde ona chtěla.

p6

Mám ráda vodu, - ale co vlastně venku nemám ráda? - Stromy, trávu, obilí, (když vůbec je) a v tuhle dobu 

je všechno tak krásně zelené.

p7

Vidíte jak hluboko se zakousla do louky a jak se klikatí.

p000

Viděla jsem z cyklostezky  v dálce se lesknout  vodu z jakéhosi rybníčku, proto jsem se vydala pěšinkou,

kterou kdosi předemnou  vyšlapal.

p8

K vodě jsem se dostala, ale asi úplně jiné. Tady je soustava rybníčků schovaných mezi vrbami, břízami a

mohutnými duby. 

p9

Obešla jsem po hrázi rybníček a ptom objevila pohodlnou cestu, vdoucí kamsi. Proč po ní  nejít?

p10

Po levé straně je rybník, teď úplně schovaný roštím a rákosem, po pravé divočina.

p11

Cesta mne dovedla k dalšímu rybníku. 

p12

Potom k dalšímu, kde byly dvě labutě a na břehu jsem vyplašila kačenku. Lekla se mne stejně jako

já jí, ale  vyletěla nad rybník, kde bylo slyšet její nespokojené "hudrování" ještě když se usadila 

někde v rákosí.

p13

Krásná místa, ovšem asi jen v této době, později, možná už za čtrnáct dnů budou nepřístupná.

p14

Proč? - Inu všude se dere na svět kopřiva. Maliní, ostružiní a kopřivy. Už teď je mám místy po kolena

a později to bude horší. 

p15

Když jsem se pracně vydrápala na cestu, právě mě míjelo kolo. - Kolo by bylo lepší jak pouhé nohy,

už jsem přemýšlela, jak to udělat, abych mohla jezdit a přesto všechno vidět. Ale tahat se s kolem vlakem,...

Ne, kdepák, zůstanu u chůze.

p16

Předemnou šla skupinka,  dvě maminky, dva pejsci, a dvě děti!

p17

Holčička ma "motorce," když jsem je míjela slušně pozdravila, malý černý pejsek, se okmažitě přišel

kamarádit a tak jsem si dovolila, jestli smím. - Oni se  zastavili, já cvakla spoušť a jen ten černý šmudlík, 

myslel doopravdy, že půjde se mnou a tak se  mne  držel ještě dlouhou cestu a nechtělo se mu vracet.

Má smůlu, tak na fotce není.

,

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Setkání se Šporkou brumbrumbrum 07. 05. 2010 - 20:23
RE(2x): Setkání se Šporkou nena 07. 05. 2010 - 20:28