Moje vejšlapy

30. květen 2010 | 05.42 |
› 

Strašně jsem se těšila na "Jizrské vejšlapy," neměla jsem tušení kam se jde, jen jsem  věděla kdy!

Vyrazila jsem z domu po sedmé hodině ranní. Start byl v 8.3O hod. tak to musím stihnout v pohodě.

Ještě jsem se radila s Pepím, jestli je kratší cesta kolem Opičáku a nebo přes Františkov, jelikož jsem

nemohla přes letiště, byla nejen hustá mlha, ale bylo mokro, rosa byla tak velká, že jsem jen ze zahrady

po sběru slimáků přišla po kolena ucouraná.

  Vzala jsem to kolem Opičáku, (to je místní malý prales) a jelikož jdu s pocitem, že mám hodně času, 

tak se dívám. Když už si to kráčím do města, tak ať vidím jak kvete! 

1

Až sem mne nic nezastavilo, až kvetoucí tavolníky, na ty se vždycky chodím dívat, je jich  tady téměř jako

rododendronů a právě kvetou. Každá stráň je jimi posázená a každá krásně kvete. Času mám, myslím

si a tak "zevluji."

2

I tady je jich a tak se courám, dívám a samozřejmě i fotím. 

3

Je to nádhera, tak přece nemůžu jít jen tak okolo, když mám tolik času.

4

S tavolníky se střídá zimolez? Tuším, nechce se mi hledat, jestli mám pravdu nebo ne, na listech jsou

ještě kapy rosy i když sluníčko svítí. Bude krásný den.

5

Ještě pohled dolů k dálnici a vcházím do města. Sidliště  spí, ti lidé přichází o  nejkrásnější  z celého

dne a to svěžet a slunčko, kterého máme letos tak málo. Jenže na Soukenném náměstí mne

napadlo podívat se kolik toho času ještě mám. Žádný! Pouhých deset minut a musím až na Jabloneckou

k sokolovně! Panečku to je pěkný kus. Přestala jsem okukovat co kde lítá a přidávám do kroku, abych

si u bývalého kina Adria zkrátila cestu. Taková zkratka-prodlužka to byla, protože jsem uhnula  do prava

a dostala se na sídliště, kde už jsem věděla, že Jablonecká je kdoví kde. Mám takový divný orentační smysl.

"Musí  být támhle," řekla jsem si a tak procházím ulicemi a jdu a jdu a čas utíká a když jsem konečně

pochopila, že ta Jablonecká skutečně je a já ji objevila, před sokolovnou nebyl nikdo!

 Jsem sama! Nevadí, pokusím se tedy solo. Zaregistrovala jsem se, dostala číslo, lejstro, mapu,

vybrala si ještě jednu a upsala se jen na 15km. Instrukce! - Musíte do Lidových sadů a po modré značce.

Tak podivně jsem se asi zatvářila, protože další pomůcka je: - "Po kolejích k ZOO. To víte, kde jsou koleje?"

To vím, ale musím je najít, ty koleje! - Budou  někde nad nemocnicí, tak zas jdu kolem kláštera, přecházím

jednu ulici, druhou, další, - skara snad nám je někdo také nevytuneloval!

6

Ty koleje tady někde musí být. Kdyby byla slyšet alespoň tramvaj, ale to nic, jen jedno auto jelo proti

mně.

7

Našla, Nenička je šikovná, koleje našla. Ale chuť se trajdat někde lesem nějak zmizela. Mám v nohách

dobrých no kolik, už tady bloumám dvě hodiny? - Kolik toho člověk za hoďku ujde?

8

A tak je mi dobré všechno, tohle byla sojka, klidně si to pod keři meruzalky poskakovala do té doby, než

jsem na ni namířila foťák, to už roztáhla křídla, ale sojka to byla!

9

Tohle je naše muzeum, krásně tam kvetou žluté azualky, ale je divné světlo, sluce ostré a stíny strašně

dlouhé tak azalky na fotce prostě zmizely.

10

Předjel mne zlepšovák, pán na koloběžce venčil psíčka. Později jsem ho potkala v lese, když tu svou

koloběžku tlačil do kopce.

11

Tahle ulice k ZOO je krásná. Výstavní vily, nádherné zahrady a plničko azalek a rododendronů, letos

už jsou bílé odkvetlé, ale i jinak špatně nebo snad málo kvetou. Myslela jsem, že jen u mne na

zahradě, ale ono to je i  ve městě. Asi ta divná zima.

12

Courám se, nějak nevím, půjdu - nepůjdu a tak jsem zašla k rybníčku, který patří k ZOO. Tady je ještě

mlhavo.

13

Ani labutě ještě nejsou na hladině, jen pár kačenek se řítí, v domění, že jim dám svou svačinu.  Jsem

lakomá, nedala.

14

Tady se rozmýšlím, nemám jít raděj do ZOO, když už jsem přešla kus světa a je to k ničemu? Nejprve

jsem se domnívala (to podle batůžků) že ti lidé jsou opozdilci jako já a jdou také na "vejšlap", ale  šli

do ZOO.

16

Za ZOO  je nádherné dětské hřiště, tedy ještě prázdné, ale  pro děti je to ráj. - "Co ty vůbec chceš?" Zeptala

jsem se sama sebe, abych si odpověděla, že nevím.

15

Mapy s lejstrem, kde mám popsanou cestu mám srolované do jakési "supliky," tak jsem to rozvinula

a dívám se. - "Půjdeš po modré,"  Tak jo, půjdu po modré, řekla jsem si a vkročila do lesa.

17

A on mne přijal! - Myslím, že jsem unavila dost, ale určitě se k vejšlapu vrátím, stál za to, stejně jako Jizerky! 

 . 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Moje vejšlapy lida* 30. 05. 2010 - 08:33
RE(2x): Moje vejšlapy nena 30. 05. 2010 - 08:51
RE: Moje vejšlapy zdenka"ren" 30. 05. 2010 - 18:49
RE(2x): Moje vejšlapy nena 30. 05. 2010 - 18:52
RE: Moje vejšlapy empress 30. 05. 2010 - 20:52
RE: Moje vejšlapy iva* 30. 05. 2010 - 22:16
RE: Moje vejšlapy velkakecka 31. 05. 2010 - 13:55