Byl pátek a mně vypadl králíček z králíkárny, o tom jsem psala a moc mne to mrzelo. Ještě celý den do večera jsem se chodila dívat pod králíkárnu, jestli ho tam náhodou neuvidím, ale mohl zalézt kamkoli a potom si říkám. - "Mohl by zaléze pod to dříví." Vedle králíkárny bylo naskládné

Vyhlídka Terezínka stojí na bývalém dřevěném loupežnickém hrádku, který obýval a v okolí loupil obávaný rytíř Šlouf. Přepadával kupecké vozy na obchodní stezce vedoucí údolím Kamenice. V době průmyslového rozmachu  J. Mayer, vídeňský majitel tanvaldské přádelny na bavlnu, nechal v Tanvaldě vybudovat okolo r.1845 vilu č. 88, Bálovku, kde trávil se svou ženou Terezii a dvěma dcerami

Člověk se až diví, jak na takové malé zemi jako je ta naše může být tolik krásy! Stejně tak se diví, jak je možné, že si jí nevážíme, že ji přehlížíme a důležitější jsou nám dálnice, auta, než lesy, pole, louky. Jsem osudu vděčná, že mi dopřává  tolik příležitostí, abych si mohla vychutnat co všechno pro nás příroda vytvořila, co svou pílí a opravdovostí vytvořili předkové a snažím se nevidět

Po opuštění Černé Studnice jsme se vydali po červené značce dál. Hanina nám slíbila "Novou hřebenovku" a tak nevím, jestli už to byla ona a nebo ještě ne, když jsme přišli ke skalám, které byly jak by někdo vystavěl. Z tmavých bloků narovnaných na sebe tu stály před námi homole podivných tvarů a Hančí podle mapy zjistila, že jde o Čertovy kameny. Jak jinak, tohle by asi anděl neudělal,

Neděle, tedy vycházka ať už se zmrzlíci ohlásili, jak se ohlásili. Ráno jsem to nějak popletla a vstala až moc časně a potom nevěděla co s časem, jelikož jsem si večer řekla, půjdeš pěšky na nádraží, ale ráno pochopila, že když mi jede autobus, tak proč? I na ten autobus jsem šla moc brzy a tak mohla pozorovat dva drozdíky, kteří vylétli z hnízda, ještě jim moc to létání nešlo a tak předemnou hopkovali

Dnes ráno  byl na louce šedivák, do zahrady zatím ještě nevlezl a tak doufám, že ani nevleze. Už mám venku brambory, hrášek, nasadila jsem celer a mák řádkuje, stejně jako mrkev. Když jsem se tak dívala po květinové zahrádce, politovala jsem tulipány,které pomalu, některé rychleji odkvétají. Měl si je rád, moc si je měl rád a tak  jsme je měli všude. Když si mi odešel, zařekla jsem

Jelikož jsem dost naštvaná, tak jen pár obrázků našeho kaštanu, který  myslím stojí za podívání a to v každé době. V zimě se jeho větve naklání nade dvorem a tvoří takový krásný deštník, s jarem se napije mízy až jeho větve dostanou lesklou barvu a pupeny se zvětší, potom z nich opadají takové lepkavé šupiny, které se zas lepí Dankovi do kožíšku a z těch pupenů se vyklubou lístky zároveň